Mám rád umění, sám také tvořím v architektuře a píši poezii.
Článek O ČISTOTĚ A KRÁSE
Komentáře k článku: O ČISTOTĚ A KRÁSE
hroznetajne: Každý vidíme genialitu umělce a dokonalost obrazu jinde. Já ji vidím třeba právě v avignonských slečnách 
.
jiristratil: Ano, každý má tu svoji kulturu posazenou jinak, kýčaři se líbí kýč, vybočenému paranoia, snobovi to co se v nějakých kruzích uznává a člověku kulturně na výši hodnotné umění. A Picasso paranoik byl, uměl, ale zvrtlo se mu to do bludných vizí. Umění pro umění. Takovými umělci jsou potom ti, kteří jejich projevy nepřijímají, obviňováni z nechápání jejich úžasných myšlenek. Také vidím ty některé přednosti těchto umělců, ale již mnohem více jako dříve i jejich destruktivní úniky od poctivosti a serióznosti. Celkový trend vývoje umění je klesající.
Co se na těch "Avignonských slečnách" a dalších podobných obrazech může tak líbit? Ten malířský primitivismus po včech stránkách? Namám nic proti subjektivní stylizaci reality, ta vždy patřila do umění, ale vadí mi Picassovo "natěračství" a cynismus, místo poctivého a dobrého malířství.
hroznetajne: Picasso rozhodně natěrač nebyl. Ke svému stylu dospěl postupným vývojem, naopak byl velice řemeslně schopný. Řemeslně. Ale posunul umění jinam, nezůstal u malování dam v kloboucích na zakázku. Překonáním všeobecně "čistého" a "dokonalého" přinesl něco nového. A o to v umění přeci jde, ne? Nedržet se stejných pravidel, dovolit si opustit akademismus, nekonečně stejný, několikrát překonaný.
Za mě hraje velkou roli v moderním umění kontext, ať už se to někomu líbí, nebo ne, je prostě podstatný. Kdo nerozumí modernímu umění, nezná kontext, nemůže tak proniknout pod povrch. A tak bude do nekonečna tvrdit, že Picasso byl odporně nadržený rádoby umělec, co udělal zelenou plačící zrůdu a ještě si troufnul prohlásit, že je krásná. Vtip je v tom, že Picasso by zvládl namalovat další Monu Lisu, další Noční hlídku, byl geniální. Ale proč by to dělal?
Někdo se chce na umění dívat a nechat se okouzlit jeho dokonalostí a ochat nad jeho "zvládnutím", někdo chce mít hlavu plnou otázek, přemýšlet, proč má ta slečna hranaté prso a dva nosy, nechat se vyvést z rovnováhy, nechat se šokovat.
Dle mého se stále opakuje tatáž chyba. Srovnáváme nesrovnatelné.
jiristratil: Také jsem prošel ve své práci podobnými moderními experimenty v hudbě a v architektuře, ale dnes je již překonávám nadstavbou širšího kontextu s uměním minulosti. Vy mluvíte o kontextu ohraničeném pouze modernou, já jsem ve svém pohledu již částečně ze jejími hranicemi. O tom je tento článek, o té očistě a objektivitě umělecé tvorby, ne o nějakém formálním akademismu. Ale i mnoho moderních projevů se mi líbí.
Picasso uměl malovat, když chtěl, ale probudila se v něm paranoia dětinství. To mi nestačí. Rozhodně by ale nanamaloval obraz, srovnatelný s Rembrandtovou "Noční hlídkou" nebo druhou "Monu Lisu". Tak dobrý zase nebyl. Měl problém s těmi svými destruktivními sklony.
jiristratil: To není srovnávání nesrovnatelného. Pokud se něco zveřejňuje jako umělecká tvorba, tak se na to vztahují veškeré aspekty, platící o uměleckých hodnotách. A máme tu srovnání s projevy velkého umění. Potom třeba pouhé stříkání barev na plátno může sice někoho zaujmout, ale jde o to koho a v jakém smyslu.