-

Nota motta

-

No, ta motá

to tak z pouta,

jak hodnota

toho zpod ta

touhou koktá.

-

Jiskra

-

Zas a znova,

hlas hra slova.

-

Čistá, hravá,

rázná smlouvá.

-

Náraz, couvá,

jistá, strohá.

-

Pak zas hledá,

hloubá znova,

z nákaz běda

a zhouba krás.

-

Čas a touha,

trasa dlouhá.

-

Z místa práva,

hlásá boha.

-

Past ta, ouha,

jiskra, dohra.

-

Nejne-obho-spoda-řová-vatel-nější-mi

-

Ty pozemky lidské,

v hloubi duše ryté,

i s oddenky v klícce,

zdobit může skryté.

-

Nemohou svou ozařovat,

vnějšími činy obdarovat

a schovávat se za režimy.

-

Zlato není

-

Jemně

jemněji

nejjemněji,

jen ne ve znění

temně

temněji

nejtemněji.

-

Zjevně 

levné

jmění

směnné

se ve slevě

mění

v zapomnění.

-

V práci

-

Ztrácí se a zas nachází,

na jiném místě nákazy.

-

Náraz vrací sen krás v akci,

vzkaz tak z nesnáz, nahlas k tanci.

-

Znaky prý je poznávací,

zraky skryje, zlost navrací.

-

V rámci změn i čas si razí,

na stinném čisté, v invazi.

-

-

Akce

-

Odpoutat se, oddat se,

obout, dát se do tance.

-

Z hodnot práce k otázce,

do not akce o kráse.

-

Plodnou zaset v odvaze,

pro to vzdát se obrácen.

-

Soud

-

Po proudu plout,

odtud hrou hrotů

i proti zrodu chod.

-

Z pout a svodů

pnout i shodu

pro svobodu.

-

Protnout soud,

z hodnot v plod.

-

Kde nic tu nic?

-

Vždy tu i něco 

z třenic, ťuk v líc

či v břitu leccos.

-

Ono se řekne

-

Ale pak se to smekne,

málem zakleto,

v poloze vznětné.

-

Ono se řekne,

zda je co pěkné,

znale však zdá se to,

v obloze vzletné.

-

-

Svou

-

a co když

tou totiž

si hojíš

skrýš

spíš

již

zkratkou víš

hrou povíš

na co blíž

myslíš

výš

či

níž

takto

soudíš

prostor

pro potíž

-

Začátek začátků

-

Kolik těch pak život načte

i jejich konců ke konci.

-

V rolích přepad vývod hráče,

ve znění zvonců dnem, nocí.

-

Nápad

-

Máš-li nápad

ne na pád

krášli základ

změna vklad.

-

Těžší nežli 

lze chápat

řeš i chceš-li

nechat spát.

-

V soukolí sloky

-

Stroj na tvorbu veršů,

spoj má volbu, kde šum.

-

Čistí, pleje svou si,

čísi zde je, kdosi.

-

City z mysli vmísí,

sžitý s čísly vizí.

-

V soukolí jen sloky,

z okolí změn skoky.

-

-

Nová báseň

-

A zase

o čem ta

zdá se,

co pošeptá.

-

Ráz o kráse,

co odkvétá

v sráz hráze.

-

Jas v ohlase,

co oplétá

slast fráze.

-

Kaz pozná se,

prokletá

past ve snaze.

-

Hlasem já jsem,

pokleká

zase rázem.

-

Pohled

-

Pozvednout se

v prosbě

po svém

dle not.

-

Poslechnout

hlasu

pro vzdech

pout

a času.

-

Pohlédnout 

okem

v dohled

oknem

do temnot.

-

-

Lež

-

Vyvstala pravda nahá

i snaha práv ta z mála.

-

Soutěž nazvou, jak lhala,

jež v tlak svou otěž vzdala.

-

Akademická

-

Jaká nicka, řádem lidská,

základ získá, snad den zblízka.

-

V pojem tak i poetická,

zdrojem a znaky etická.

-

Zásad, kde zní identická

a není akademická.

-

Co tě rmoutí

-

To své proti proudu lodí plouti,

co osten hrotí i vodu vzdouti.

-

Co tě nutí

-

To své pnutí vzdoru obeplutí,

prosté hnutí sporu, v době suti.

-

Snivá

-

Zachytit prostou živou vodu

v proudu, tu v prostoru hrou kódu

a chtít svou spoustou čtivou ódu.

-

Vyslyšet prosbu sklonů tónu

i tiše dozvuk sponů k tomu.

-

Nasytit bytí z plodů zrodu,

na síti zníti v módu krytím.

-

-

Z roční točny

-

V obličeji obyčejný,

oči stočí, co s čím sloučí.

-

V ústech úspěch,

pro vzdech o snech.

-

V pádech nádech,

v činech v číslech.

-

V obyčeji obklíčený,

z roční točny i obkročný.

-

Ranní ptáče

-

Venku hustá mlha,

také pustá v hlavě.

K vzteku ústa zvrhlá,

znakem vrůstá hlavně.

-

A již tam i řídne,

vnitřní však ta stále.

Platíš sám si břímě,

jitřní pták nadále.

-

Nové věci

-

Zrodí sen

proti těm

s tváří v kleci.

-

Hrotí vjem

krok v jistém

jak zřít v lekci.

-

V roli změn

soudí jen

tak žít přeci.

-

Nové věci

snové čisté

pokrok po předcích.

-

Prachmizerní

-

Prach není mizerný,

vždyť jsme celí z něho.

-

V strach i smělí něhou,

při svém znění z herny.

-

-

Ctnosti a zlosti

-

Jen se něco stane ctností

a již je to minulostí.

-

Jen se něco stane v zlosti,

vrátíš se do přítomnosti.

-

Ctnosti se však stále nosí,

o zlosti dále neprosí.

-

O sen

-

Prohlédnout vlastní mlhou 

pole hodnot

a rozjasnit hrou podle not.

-

Poslechnout změn i odmítnout je

pro hrot

a rozbásnit se po svém z pout.

-

Novou

-

A kam že to,

sám jen tou svou snovou

cestou,

veden touto přesto,

kde den touhou, z toho

v gesto.

-

Nápad

-

Základ tvoří nápad dle zásad,

kde "masa" moří sen v pád.

-

Nedbat rad, jež má jiný rád,

hledat lež a stinných změn krás.

-

Jak draze zřen, tak zvedat hlas,

zařazen jen, zde své dát v jas.

-

Drby

-

Kdo na tom všem v spor co vidí,

pro atom v něm prostor viní.

-

Se zkratkou to takto sdílí,

kde je látkou, tou zde sílí.

-

Drby, pří tak ale svrbí,

příkladem pak trpí hrdý.

-

Na vlnách

-

Na vlnách snaha, plná děje,

drahá ta se zdráhá a chvěje.

-

V bavlnách blaha sílí, pěje,

jak však svá sdílí, planá že je.

-

Vlna pak splavná, dále spěje,

píli dá vale či jí přeje.

-

-

Věci po předcích

-

Vědci s touhou,

smlouvou novou,

zmohou přeci

mnoho věcí.

-

Kde i děsí 

žerty s čerty,

hrej si, že jsi

pouhou snovou.

-

31.1.26

-

Vítr zem zase utišil

a mráz jen slabě pod nulou.

-

Den ode dne své uspíší,

náraz změn i náběh v průlom.

-

Vítězem s časem na trase,

hlas dohledné době krátce.

-

Leden se vzdává v koncích chvil,

vzhledem k moci i práva sil.

-

Sněhu málo v chloubě zimy,

vzdechům přálo k zlobě z viny.

-

-

Obličej

-

Obličej obyčejně o ničem,

sklíčen však v něčem i o věčném.

-

Svlečen tak, odlíčen znak k věcem,

modlí se, ne v pohodlí bez cen.

-

Stáří

-

Ve stáří psát o lásce,

ale proč ne, obrazce.

-

Obracet se k otázce,

tváří snad jen v odvaze.

-

Sen již v točně obrácen,

zájem spíš tu s obvazem.

-

Stáří výztuž, své ty vzmuž,

k záři v masce, s léty už.

-

O překot

-

Myšlenka jedna za druhou,

o překot, v pachuť i vzpruhou.

-

Když leká ze dna, práh si suď,

spíš čeká bědná, jsi a buď.

-

Prostě chod, převod pod až nad,

milenka z not, zvaž poklad rad.

-

Obnova

-

Obnova smlouvá rovná slova.

Přidá i střídá křivá znova.

Osnovat nová, zřít ta živá.

Tak jak tak skrovná, křivda snová.

Maják však vídá přitažlivá.

-

Echo

-

Volal vokál do skal v dál...

...co dal...co vzal...dostal...vzdal...

-

Dozní v tichu odraz vzniku,

souzní obraz, díků, vzlyků.

-

Vokál volal zas do skal...

...co hrál...v co zrál...čas odvál...

-

Dozní v tichu odraz vzniku,

pozdní odkaz, příchuť hříchů.

-

Ozval se i ohlas v jas...

...poznal propast...tou snáz krás...

-

-

Ten sen

-

Sní světlo, s ním z vin i stín,

z příčin se střetlo v čin.

-

Přilétlo, v při své spletlo,

prý zničí střet, pomstí.

-

Kam jen vidí tmou, zve tou,

klam sen řídí, hostí.

-

Ozve se i prosté v něm,

s poklesem mostem změn.

-

Leden

-

Mrazem, sněhem, s ledem,

zrazen spěchem, sveden

i v jeden den.

-

Sněží a hned taje,

stěží takhle zájem 

svěží.

-

Sníh s děštěm a zas mráz,

z nich zde řešen náraz

v nás.

-

Až

-

Zasnění v tvář zkrásnění,

snář znění pro básnění.

-

Zná své zření, zase i všední,

ve dni bdění po ztracení.

-

Zimní ptáci

-

Kosi v zimě na jabloni,

zobou z jablek, jako vloni.

-

V nouzi však tu dravec zrádně,

stratég s hrozbou bídně na ně.

-

Poštolka to, prohání je,

tak věc pták svou prozradí jen.

-

Otlouká se, sílu ztrácí,

k cílům činů oblouk vrací.

-