|
OKNEM ŽIVOTA
30. listopad 2020 v 13.58 | rubrika: první rubrika
- Průhled, jasné vymezení, v hranicích naší smělosti. V mysli své, tak stále prostí, i složitostí vězněni. - Schouleni pod vlastním krovem, zkoumáme kolem dějů sled. K čemu, váže se jen pohled, a toužíme vždy po novém. - Tím oknem svého života, prohlížíme, co nám dáno. Odepíráno či přáno, dle toho i hraná nota. - Sedím a do okna hledím, tam tvář domů, na kopci les. V myšlenkách též všeliká směs, jak v představách si snivých bdím. - |
přečteno: 18x | přidat komentář
|
|
Z mého veršo-vtipkáře
28. listopad 2020 v 13.44 | rubrika: první rubrika
- Již druhý den jde pouští, a dochází mu jídlo, voda. Kolem všude dokola, daleko a široko, jen písčitá poušť hlodá. Tu před sebou spatří, zavátou lebku lidskou. - Zastaví se a přemýšlí: Být či nebýt, není co jíst a pít. Kam dále jít, nebo tu bídně zajít? I v naději na pomoc blízkou, kráčí dál a již nemyslí. - Nad hlavou mu krouží, hejno lačných supů. Jak pouští tou se plouží, i nadává si do hňupů. - Probudí se a žena na něj spustí: Tak, to se budeš divit, nahrála jsem ti to! Máš se tady špatně? Však bude ti to líto! Nesytíš se vydatně? Ty máš v hlavě poušť, vždyť tady všeho houšť, zhurta do něj hustí. ___________________ Kdo se pře, má moc pepře. Kdo se mazlí, má svůj azyl. _______________ Co je lidštější, mysliti nebo mýliti se? Obojí je stejně lidské, neboť mysliti, znamená se i mýliti. _______________________________ Obědní - Myšlenky se hlavou točí, dotírají, kam jen vkročí. Rozmanité všeho druhu, srážejí, dávají vzpruhu. - Jedna chce to, druhá ono, soupeří tu i o mnoho. Pak, v míchanici guláše, hlava z nich se točí plaše. - Přece jen jedna vítězí, na oběd bude hovězí. Guláš s houbami s knedlíkem, tak rozhodnuto jedlíkem. - |
přečteno: 22x | přidat komentář
|
|
MLHOU
27. listopad 2020 v 09.19 | rubrika: první rubrika
- Mlhou svou, jež myšlenky halí, jen ztěžka se jí prodírají. I zrodí se a opět zkalí, jak v protivenství takto zrají. - Silou vlastní, hledají se zas, a prázdnotou si razí cestu. Pronikají, zostřují svůj jas, by přežily, ve svém průklestu. - Myšlenky, očistného vzletu, zrozené z mlžného oparu. Podobností k lučnímu květu, v proměnách života a zmaru. - ![]() Wikimedia Creative Commons, Kopretiny, autor: Edisteewr, licence: Unported (CC BY - SA 3.0) - |
přečteno: 14x | přidat komentář
|
|
Svítání
23. listopad 2020 v 09.33 | rubrika: první rubrika
- Nad protější, lesnatý kopec, v prudké záři své slunce vstává. Jak moře, rozlévá se v obec, plánuje v ní i místa tmavá. - Paprsky, se tu odrážejí, hrou světel, kontrasty se stíny. I lidem tak dobrý den přejí, vždy pozměněný plán zas jiný. - Tvůrce, nového dne vítání, ze tmy probouzí celý ten kraj. V obloze, nikdy nemá stání, a pospíchá v západní okraj. - ![]() - |
přečteno: 22x | komentáře (2)
|
|
VÁŽNĚ I VESELE
21. listopad 2020 v 10.57 | rubrika: první rubrika
- Hodnost poznání - Hledaná po celý život, ve spleti sítě - prav a lží. Rodí se, tvoří, zraje v plod, a stále ji něco mlží. - Nalézaná i ke stáru, osvětlením nejasností. Vždy v závislosti na daru, na tom, co v duši předností. - Prozření, hodnost poznání, i vztahem k vyšší milosti. S díky, za slyšená přání, za směr, darované ctnosti. - Kdo hraje si, prý nezlobí - Básnička jako hračička, jak ta i rozdováděná. Skákavá malá hlavička, v tom či tom tónu laděná. - Jednou skáče, jindy pláče, vážná je, také směje se. Ráno jí patří koláče, za práci tak, v lidském lese. - Hop sem, hop tam a zase zpět, i všemi směry skotačí. Jak jen té se chce dovádět, a dokola, se otáčí. - |
přečteno: 17x | přidat komentář
|
|
Pro štěstí
19. listopad 2020 v 09.53 | rubrika: první rubrika
- Hledal sebe, nebe i tebe, a našel "korunu pro štěstí". Víru, k symbolické potřebě, aby mohla, se i povznésti. - Našel tak sebe, snad též nebe, toho třetího však nebylo. Vždy jen něco, to málo zebe, jako šaty se obnosilo. - Přesto dává životem kvésti, mnohými dary dobrodiní. Také bolestí četných snésti, jež i berou, z čehosi viní. - Ničeho není k úplnosti, dle přání snového, marného. Vždyť to, co není se přemostí, z programu života zvaného. - ![]() - |
přečteno: 13x | přidat komentář
|
|
Ostnatý drát
16. listopad 2020 v 09.48 | rubrika: první rubrika
- Ten, jemuž radno se vyhýbat, ta bolestná hranice pnutí. Kde již i není s kým se líbat, k chodu zpětnému tak donutí. - Veškerá provází konání, také myšlení rozepnuté. Ohradou, bezuzdného hraní, i chvalozpěvy posunuté. - Hlídá, varuje, dá pocítit, kdy potřebou vzdát se přemíry. Citům, rozumem nutno svítit, není naším ten prostor širý. - Co je skromnost? - Přijímat rovnost, ne však podřadnost. - Vážit si mála, obrana stálá. - Je-li i plodnost, dát jí tak hodnost. - V úsilí o dar, sdělný hledat tvar. - Cenit si svého, stavem bdělého. - |
přečteno: 21x | přidat komentář
|
|
BLANITÁ KŘÍDLA
13. listopad 2020 v 16.49 | rubrika: první rubrika
- Pod krovkami jako brouček, blanitá si skrývá křídla. K létání vždy malý krůček, rád pozvedá jim stavidla. - Jak ty, se pak rozkmitají, v rozletu je nevidět zas. Vše, děje se tu potají, slyšet jen ten bzučivý hlas. - Krovky rozumu i víry, křídla citu a pocitu. Ty, pro udržení míry, a ta, pro létání z krytu. - Hlava a zeď - Soupeří v tvrdosti, prorazí hlavou zeď? Zláme si jen kosti, ne tak tvrdá, pohleď! - Přesto to zkouší dál, avšak jinou silou. Vždyť, nikdy se nevzdal, podepírán vírou. - Pevnější jako zeď, i jízdou spanilou. Ty, duše snů si leť, za hradbu tu, zbylou. - Spanilý vzlet - Ze tmy, povzbuzen ke světlu, svou mocí vznešené noci. Ve snovém spanilém letu, vášní a touhou planoucí. - Za svým snem letí, ke hvězdám, plán takto směle pojatý. Co nenachází hledá tam, jako snad, nanebevzatý. - A potom i vrací se zpět, na zem, zvěstovat tu radost. Jak opojný byl jeho let, také, že všeho toho dost. - |
přečteno: 22x | přidat komentář
|
|
NIC + NĚCO
9. listopad 2020 v 14.37 | rubrika: první rubrika
- Napsat báseň o ničem, pak přidat k ní i něco. Úloha hravá, přičemž, také k vážnosti lecco. - Nic, ničeho, ničemu, o ničem a s ničím nic. Co jen těch skrytých vjemů, vždy, tu jde o něco víc. - A to víc, jakoby nic, tajemstvím i mnohého. Strany, jako rub a líc, čestného i podlého. - Nic - něco, mnoho, nejvíc, ve vzájemném sousedství. Vycházeje si tak vstříc, v různé roli herectví. - |
přečteno: 15x | přidat komentář
|
|
NEBÁSEŃ BÁSNIVÁ
8. listopad 2020 v 16.27 | rubrika: první rubrika
- Vždy mne zaráží, jak málo, i mnoho je člověk. Omezen svou podstatou, i rozvrstven schopnostmi. - Jen mikrobem pozemským, s darem zničení živého. Budovatel, bořitel, pouhé nic. A vždy něco, čím i mnoho. - Jak zranitelným, mizivým, přesto tak silným, a generačně vzdorným. - Život naplní, odevzdá, tak uvolní potomkům. Ve vývojovém procesu, jemu však neznámém. Od....do, kam, a proč? - Je tajemstvím sám sobě, službou pánu jinému. Nikoli stavem něčeho, bez vědomí, sebeurčení. Služebníkem někoho, neboť i on je někdo. - Pozorovaný vesmír, částí vyššího řádu, "organické" podstaty. Člověk jí nedohlédne, z podhledu až takového. - ![]() -
|
přečteno: 14x | přidat komentář
|
|
KÁMEN A NĚHA
7. listopad 2020 v 14.48 | rubrika: první rubrika
- Kámen spadl ze srdce, a odkryl jeho něhu. Avšak ne, až tak prudce, jen k protějšímu břehu. - Vždyť, oba i jedno jsou, svou tvrdo měkkou souhrou. Více ta, či on jednou, byť se spolu také přou. - Vzájemně si ustoupí, ve prospěch věci dané. Někdy tak i prohloupí, klamům citu oddané. - Kámen a jeho něha, něha a její kámen. Ta, se na něj spoléhá, jak voda, valoun, pramen. - |
přečteno: 12x | přidat komentář
|
|
TLAKY
5. listopad 2020 v 16.19 | rubrika: první rubrika
- Z vnějších stran i vnitřních hran, jež hybnou silou duše. V odpověď, jejích všech ran, jí zpevňují výztuže. - Ta vzdoruje, byť zkouší, a ve víru se točí. Vždyť, stále něco buší, i slzy kanou z očí. - Ty tlaky neustálé, přinášejí proměny. Pro vykoupení zralé, duševní své ozvěny. - V podobenství oráče, jenž pole svoje oře. Bojovníka, též hráče, jehož život samá pře. - |
přečteno: 13x | přidat komentář
|
|
Co duši krášlí
3. listopad 2020 v 10.44 | rubrika: první rubrika
- To, co ji i špiní, z nepravostí viní. Je-li si vědoma, v co, se opřít nemá. - To i smyslem trestu, "od deseti ke stu". Prozřít vzdoru síly, by stíny své skryly. - Co nám duši krášlí? To, co my si našli. Ku prospěchu svému, vytříbením vjemů. - V širší vejít platnost, pro čest, jako hodnost. Vždyť i darem bytí, plody, z krásy kvítí. - |
přečteno: 16x | přidat komentář
|