-
Nota motta
-
No, ta motá
to tak z pouta,
jak hodnota
toho zpod ta
touhou koktá.
-
Jiskra
-
Zas a znova,
hlas hra slova.
-
Čistá, hravá,
rázná smlouvá.
-
Náraz, couvá,
jistá, strohá.
-
Pak zas hledá,
hloubá znova,
z nákaz běda
a zhouba krás.
-
Čas a touha,
trasa dlouhá.
-
Z místa práva,
hlásá boha.
-
Past ta, ouha,
jiskra, dohra.
-
Nejne-obho-spoda-řová-vatel-nější-mi
-
Ty pozemky lidské,
v hloubi duše ryté,
i s oddenky v klícce,
zdobit může skryté.
-
Nemohou svou ozařovat,
vnějšími činy obdarovat
a schovávat se za režimy.
-
Zlato není
-
Jemně
jemněji
nejjemněji,
jen ne ve znění
temně
temněji
nejtemněji.
-
Zjevně
levné
jmění
směnné
se ve slevě
mění
v zapomnění.
-
V práci
-
Ztrácí se a zas nachází,
na jiném místě nákazy.
-
Náraz vrací sen krás v akci,
vzkaz tak z nesnáz, nahlas k tanci.
-
Znaky prý je poznávací,
zraky skryje, zlost navrací.
-
V rámci změn i čas si razí,
na stinném čisté, v invazi.
-
-
Akce
-
Odpoutat se, oddat se,
obout, dát se do tance.
-
Z hodnot práce k otázce,
do not akce o kráse.
-
Plodnou zaset v odvaze,
pro to vzdát se obrácen.
-
Soud
-
Po proudu plout,
odtud hrou hrotů
i proti zrodu chod.
-
Z pout a svodů
pnout i shodu
pro svobodu.
-
Protnout soud,
z hodnot v plod.
-
Kde nic tu nic?
-
Vždy tu i něco
z třenic, ťuk v líc
či v břitu leccos.
-
Ono se řekne
-
Ale pak se to smekne,
málem zakleto,
v poloze vznětné.
-
Ono se řekne,
zda je co pěkné,
znale však zdá se to,
v obloze vzletné.
-
-
Svou
-
a co když
tou totiž
si hojíš
skrýš
spíš
již
zkratkou víš
hrou povíš
na co blíž
myslíš
výš
či
níž
takto
soudíš
prostor
pro potíž
-
Začátek začátků
-
Kolik těch pak život načte
i jejich konců ke konci.
-
V rolích přepad vývod hráče,
ve znění zvonců dnem, nocí.
-
Nápad
-
Máš-li nápad
ne na pád
krášli základ
změna vklad.
-
Těžší nežli
lze chápat
řeš i chceš-li
nechat spát.
-
V soukolí sloky
-
Stroj na tvorbu veršů,
spoj má volbu, kde šum.
-
Čistí, pleje svou si,
čísi zde je, kdosi.
-
City z mysli vmísí,
sžitý s čísly vizí.
-
V soukolí jen sloky,
z okolí změn skoky.
-
-
Nová báseň
-
A zase
o čem ta
zdá se,
co pošeptá.
-
Ráz o kráse,
co odkvétá
v sráz hráze.
-
Jas v ohlase,
co oplétá
slast fráze.
-
Kaz pozná se,
prokletá
past ve snaze.
-
Hlasem já jsem,
pokleká
zase rázem.
-
Pohled
-
Pozvednout se
v prosbě
po svém
dle not.
-
Poslechnout
hlasu
pro vzdech
pout
a času.
-
Pohlédnout
okem
v dohled
oknem
do temnot.
-
-
Lež
-
Vyvstala pravda nahá
i snaha práv ta z mála.
-
Soutěž nazvou, jak lhala,
jež v tlak svou otěž vzdala.
-
Akademická
-
Jaká nicka, řádem lidská,
základ získá, snad den zblízka.
-
V pojem tak i poetická,
zdrojem a znaky etická.
-
Zásad, kde zní identická
a není akademická.
-
Co tě rmoutí
-
To své proti proudu lodí plouti,
co osten hrotí i vodu vzdouti.
-
Co tě nutí
-
To své pnutí vzdoru obeplutí,
prosté hnutí sporu, v době suti.
-
Snivá
-
Zachytit prostou živou vodu
v proudu, tu v prostoru hrou kódu
a chtít svou spoustou čtivou ódu.
-
Vyslyšet prosbu sklonů tónu
i tiše dozvuk sponů k tomu.
-
Nasytit bytí z plodů zrodu,
na síti zníti v módu krytím.
-
-
Z roční točny
-
V obličeji obyčejný,
oči stočí, co s čím sloučí.
-
V ústech úspěch,
pro vzdech o snech.
-
V pádech nádech,
v činech v číslech.
-
V obyčeji obklíčený,
z roční točny i obkročný.
-
Ranní ptáče
-
Venku hustá mlha,
také pustá v hlavě.
K vzteku ústa zvrhlá,
znakem vrůstá hlavně.
-
A již tam i řídne,
vnitřní však ta stále.
Platíš sám si břímě,
jitřní pták nadále.
-
Nové věci
-
Zrodí sen
proti těm
s tváří v kleci.
-
Hrotí vjem
krok v jistém
jak zřít v lekci.
-
V roli změn
soudí jen
tak žít přeci.
-
Nové věci
snové čisté
pokrok po předcích.
-
Prachmizerní
-
Prach není mizerný,
vždyť jsme celí z něho.
-
V strach i smělí něhou,
při svém znění z herny.
-
-
Ctnosti a zlosti
-
Jen se něco stane ctností
a již je to minulostí.
-
Jen se něco stane v zlosti,
vrátíš se do přítomnosti.
-
Ctnosti se však stále nosí,
o zlosti dále neprosí.
-
O sen
-
Prohlédnout vlastní mlhou
pole hodnot
a rozjasnit hrou podle not.
-
Poslechnout změn i odmítnout je
pro hrot
a rozbásnit se po svém z pout.
-
Novou
-
A kam že to,
sám jen tou svou snovou
cestou,
veden touto přesto,
kde den touhou, z toho
v gesto.
-
Nápad
-
Základ tvoří nápad dle zásad,
kde "masa" moří sen v pád.
-
Nedbat rad, jež má jiný rád,
hledat lež a stinných změn krás.
-
Jak draze zřen, tak zvedat hlas,
zařazen jen, zde své dát v jas.
-
Drby
-
Kdo na tom všem v spor co vidí,
pro atom v něm prostor viní.
-
Se zkratkou to takto sdílí,
kde je látkou, tou zde sílí.
-
Drby, pří tak ale svrbí,
příkladem pak trpí hrdý.
-
Na vlnách
-
Na vlnách snaha, plná děje,
drahá ta se zdráhá a chvěje.
-
V bavlnách blaha sílí, pěje,
jak však svá sdílí, planá že je.
-
Vlna pak splavná, dále spěje,
píli dá vale či jí přeje.
-
-
Věci po předcích
-
Vědci s touhou,
smlouvou novou,
zmohou přeci
mnoho věcí.
-
Kde i děsí
žerty s čerty,
hrej si, že jsi
pouhou snovou.
-
31.1.26
-
Vítr zem zase utišil
a mráz jen slabě pod nulou.
-
Den ode dne své uspíší,
náraz změn i náběh v průlom.
-
Vítězem s časem na trase,
hlas dohledné době krátce.
-
Leden se vzdává v koncích chvil,
vzhledem k moci i práva sil.
-
Sněhu málo v chloubě zimy,
vzdechům přálo k zlobě z viny.
-
-
Obličej
-
Obličej obyčejně o ničem,
sklíčen však v něčem i o věčném.
-
Svlečen tak, odlíčen znak k věcem,
modlí se, ne v pohodlí bez cen.
-
Stáří
-
Ve stáří psát o lásce,
ale proč ne, obrazce.
-
Obracet se k otázce,
tváří snad jen v odvaze.
-
Sen již v točně obrácen,
zájem spíš tu s obvazem.
-
Stáří výztuž, své ty vzmuž,
k záři v masce, s léty už.
-
O překot
-
Myšlenka jedna za druhou,
o překot, v pachuť i vzpruhou.
-
Když leká ze dna, práh si suď,
spíš čeká bědná, jsi a buď.
-
Prostě chod, převod pod až nad,
milenka z not, zvaž poklad rad.
-
Obnova
-
Obnova smlouvá rovná slova.
Přidá i střídá křivá znova.
Osnovat nová, zřít ta živá.
Tak jak tak skrovná, křivda snová.
Maják však vídá přitažlivá.
-
Echo
-
Volal vokál do skal v dál...
...co dal...co vzal...dostal...vzdal...
-
Dozní v tichu odraz vzniku,
souzní obraz, díků, vzlyků.
-
Vokál volal zas do skal...
...co hrál...v co zrál...čas odvál...
-
Dozní v tichu odraz vzniku,
pozdní odkaz, příchuť hříchů.
-
Ozval se i ohlas v jas...
...poznal propast...tou snáz krás...
-
-
Ten sen
-
Sní světlo, s ním z vin i stín,
z příčin se střetlo v čin.
-
Přilétlo, v při své spletlo,
prý zničí střet, pomstí.
-
Kam jen vidí tmou, zve tou,
klam sen řídí, hostí.
-
Ozve se i prosté v něm,
s poklesem mostem změn.
-
Leden
-
Mrazem, sněhem, s ledem,
zrazen spěchem, sveden
i v jeden den.
-
Sněží a hned taje,
stěží takhle zájem
svěží.
-
Sníh s děštěm a zas mráz,
z nich zde řešen náraz
v nás.
-
Až
-
Zasnění v tvář zkrásnění,
snář znění pro básnění.
-
Zná své zření, zase i všední,
ve dni bdění po ztracení.
-
Zimní ptáci
-
Kosi v zimě na jabloni,
zobou z jablek, jako vloni.
-
V nouzi však tu dravec zrádně,
stratég s hrozbou bídně na ně.
-
Poštolka to, prohání je,
tak věc pták svou prozradí jen.
-
Otlouká se, sílu ztrácí,
k cílům činů oblouk vrací.
-