-

Z osy

-

Kdo si jak hraje na hloubku,

nosí zrak, znaje drobků.

-

Zlouší tlak a je na schodku,

ožít tak z báje spodků.

-

Stoupá, padá, žádná rada,

stopa snadná, ta zrádná.

-

Kde to jsem

-

Dnem veden jen snem v prostém,

vězněn po svém větou změn.

-

V něm zřen vjem jeden posté,

pletou se i ty hostem.

-

Mýty jmen ve spoustě stěn

či bytí v kvítí k pomstě.

-

My lidé

-

Musíme stále jíst a pít.

A pročpak prosím vás, ptá se Al.

My zůstáváme lidmi dál,

ústa máme i s nimi klid.

-

Zkusíme ale v kráse snít

a pro stín jas si vymyslit.

Vstáváme živí, my lidé,

prostí, zřiví či mylní zde.

-

Lepším

-

V předsevzetí, kde své si světí

předem zněti, ne tím, čím předtím.

-

Při nejbližší příležitosti,

pří se stěží ztiší ve zlosti.

-

Dietní

-

Co tak si dát hlad.

No to je nápad,

notou touto hrát,

jak kručí v břiše

a mučí spíše

rád, letní salát.

-

Ke dni

-

Den za dnem zní ode zdí,

ten poslední je přední.

-

Byť jen všední pohled s ním,

viděn i v kladném zření.

-

Snadném spíš v tom, co ohled,

řádném, když to vadné zlým.

-

Odpolední odezní

a s ránem tón se změní.

-

-

Plno prázdna

-

Jeho záznam

vlnou mdlého

nazván, slehlou.

-

Plno jasna

-

Jeho záznam

vlnou svého

nazvám, čeho?

-

Plno krásna

-

Jeho záznam

vlnou všeho

nazván, s něhou.

-

Zapadákov

-

Kde klam své zvládá ctěných slov,

tam i cenný zavadá kov.

-

Zde sláva, vřava, směnný nov,

ta splavná řada znění v houf.

-

Jasnozření vada jmění,

vlastnost lpění k zapomnění.

-

Cirry

-

Řasy, ta jemná bílá vlákna

na bleděmodré obloze.

Ty vlasy a pásy, síla

krásy zjevná láká.

I zdám si, hledě

v moudré časy,

jen tak pouze

o touze já si.

- 

-

V misi

-

Býti obyčejně bystrý

a ne až si tak nejistý.

-

Zříti ohníček, z něj jiskry,

nesnaž se říkat nesmysly.

-

Proč ne, vždyť jsme tu jen místy,

na točně v letu, byť misí.

-

Tou

-

Veď vjem světlo, veď ve tmě,

jen to, co se spletlo v něm

i zpětně, změň tmou v ose.

-

Změť jít vpřed, zde je ten střed,

kde svit předem ve zření

let, zněním v klid, pouto své.

-

O něm

-

Problém spočíval v tom

že žádný nebyl,

proto se musel domyslet,

aby bylo co odmyslet.

-

Pro den spočítal to,

kde vadným jevil

své pouto a uzel smyslem,

lže vnadným, což skrylo jisté.

-

Náraz

-

ráz

náplast

snová báseň

hrou slova v čase

rovná se fáze

obrazce

jak

i zdá se

sen o odvaze

napsat si obrázek

nápad otázek

zase tak

tlak

pří však

atak pro zrak

spěch zásad i běh

na sráz a pád

tou hlas

snáz.

-

-

Pyramidky

-

My

myslí 

myslící

myslící si

v mysli své

i myslící sebe

smysly mýlící se.

-

My

bdící

či spící

nemyslící

i ve zvycích

svých bydlící.

-

My

snící

jedinci

měnící si

k dispozici

i jméno krycí

a závisící na líci.

-

Počasí

-

Se kazí v mracích

a vrací zase

či spíš to zdá se,

jak hlásí znalci

již takto s časy.

-

Zvrat pak v parno, kde

neradno až být,

a opět chladno

zpět dát žít náš klid.

-

S tropy rázem střet,

slunce, mraky, déšť

i s mrazem zde též,

kroupy prudce v let,

toť vratný přehled.

-

Jemný déšť

-

Ten, co ochladí i pohladí,

osvěží, zem svlaží, doladí.

-

Den tou vnadí, nepraží slunce 

v ráži, nehrozí bozi bouří

a nesnaží se takto prudce.

-

Svou si měří i klid v soutěži,

bdít, snít střeží, faktor směnný též.

-

Ze světla do tmy

-

Zahleděn do okna v slunečním svitu,

oslněn, oslepen, tak sveden zří tu.

S pohledem tmou oka, v srdečním rytmu,

světlem zrak v prosbě jen, k věčným snům mýtů.

-

-

Šplh

-

Šplhat se dá různě,

po laně a podobně,

oddaně i podvodně

lhát nuzně.

-

Pro to

-

Pakliže ví,

že je spíše blíže

k tíži

bez prestiže,

ztiší

běs, jestliže

tak i lže.

-

Potíže rmoutí,

protože v protihře

tou hrotí do kříže.

-

Ale

-

Dbale nedbale

znale neznale

zrale nezrale

kale nekale

ale namále.

-

A hle co náhle

tím pádem

ze dne na den

i málem:

-

Dbale

znale

zrale

kale

se zvedne

dále.

-

-

Kam chvátáš?

-

Otázka náhle tatáž.

-

Bych unikl svým patám,

sám sebe se tím ptám.

-

Těm neunikneš,

ty jsou stále tytéž.

-

A co láska z nebe snem?

-

Smích jen, ta má namále.

-

Tak svou mízou dále chvátám,

ale v klam až zván.

-

Z pout

-

Tvoje jmění, to pro mě není,

zdroje promění v modlení

a sen okouzlení změní.

-

Tmou jen svou, hrou jak nelení,

dojem však vede k prozření,

vzhledem k prodlení souznění.

-

Co hlásí?

-

Proč asi to počasí.

-

Proč asi i zlé časy.

-

Proč asi krize krásy.

-

Pro co se ztrácí,

obrací i v oblacích.

-

Co hlásí a souhlasí?

-

Má manéž

-

Nápadem je napsat verš.

O kom o čem, to se přeš.

-

O svém hostem, co nazveš

či o všem posté totéž.

-

O svatém sen tápat zveš,

páté přes deváté lež.

-

Tak tím pádem kampak jdeš?

jen nazvat verš má manéž.

-

-

I nedbale

-

A tak dále stále,

cesta vede s málem.

-

V patách svědek dbale

trestá, jak se zdá lem.

-

A tak dále stále,

cesta vede s darem.

-

V patách svědek dbale

trestá, jak se zdarem.

-

A tak dále stále,

cesta vede svalem.

-

V patách svědek dbale

trestá, jak se zdá zlem.

-

Sen

-

Senzace!

Jaká?

O kráse.

Jaké?

Sen jasem

zdá se

v báseň

jásej.

A zase 

válka

také

hlasem

já jsem!

-

Mládí a stáří

-

Mladí a staří se spolu vadí,

vedou spor o to, co vzorem radí.

-

Prostor zvednou rádi, tváří k pólu

či vzdorem shlédnou, kam patří dolů.

-

Ti i ti jsou porotou k hrám v pouto,

bytí vidí hodnotou svou pro to.

- 

-

Pro cit

-

Vlastní tmou a slepotou,

zasnít se svou hmotou pout.

-

Zhasni, posviť, jak zdá se,

v básni pro cit nad časem.

-

Odlehčit v něm od lekcí

vnějších věcí, směn třecích.

-

Básní

-

Ať si věří kdo chce v co chce,

v celém roce, po vánoce.

Ať si čeří v těle peří,

v akci smělé i bděle střeží.

-

Ať si píše kdo chce co chce,

to, co měří, jak žít, přežít.

Ze své porce hrou emoce,

přece však tou řečí tiše.

-

-

Korektně proč?

-

Konkrétně proto, že

tón o tom nejen lže

pěkně zřen, ale je i

dalek změn náhle.

-

Co se zrodí, jde pro

či proti, v touze hrou

sen hrotí, zrozen tmou

jen, zdrojem své pnouti.

-

O čem tón je?

-

O všem možném,

dobrém i zlém.

No ovšem,

o svém množném,

co problém smyslem.

Oděn z nouze snem,

do ozvěn písmen.

-

Špachtlí, štětcem

-

Špachtlí malbu i hrubější,

chtít tah pro hru, šalbu vnější,

však ctít vztah k dobru umnější.

-

Štětcem lazur, s citem k věcem,

ze snah nitrem, v čistém světce,

tak ve snách tlak snít, hlas i stvůr.

- 

-

Dvoje

-

Nejkrásnější je to,

co je nejvlastnější.

-

Vnitřní svoje, dojem hezčí

jitří, vnější větou zlehčí

to, co do souboje zvenčí.

-

Ve vznětu touhou oboje,

ke vzletu hrou tou pro zdroje

tmou jasnější.

-

To dvoje, vjem nitrem veden

vně a jen s filtrem změn zve den.

-

Letní

-

Obloha blankytně světlomodrá

od boha, se skvělou září tou hra.

-

Slunce v její půlce v ráži vůdce,

naskytne klam a stráží své prudce.

-

Paprsky z dáli, hřejí až pálí,

avšak brzký atak přejí náhlý.

-

S nocí bouře letí k dohře mocí,

ve změti třeští vichrem v dešti.

-

Ráno pak tichem zváno v den skvoucí,

chladno změn, s pomocí strůjce věští.

-