-

Noční stínohra

-

Na zdi temné

s lampou zvenčí,

stíny větví

stromů jemné.

-

Němou řečí,

v kázni spleti,

klam tou jiný

změnou k tomu.

-

V síni hrotů

s větrem střetem,

zklidní hrou tu

sen se vzletem.

-

S pádem

-

Sražen na zem,

zrazen hlasem.

-

Rázem zdá se,

zmlazen v kázeň.

-

V bázeň zase,

ve snaze 

i k odvaze

s odrazem.

-

Romantik

-

Rozevlátý, od hlavy až po paty,

zrozen hravý, v touze jatý, s obraty.

-

Viděn vlídně, slyšen ztišen, pokořen,

svým stínem viněn i z níže podpořen.

-

Rady rády zradí a ty nahradí

nové mládí snové, ztráty naladí.

-

Žitá

básnička

-

Každá obličej má

i ta obyčejná

si tak žádá síta.

-

Či ta, co o ničem

žitá, hrou svou s klíčem.

-

Každá obyčej zná,

jak se zdává při čem,

až ta touhou spíše.

-

-

Houští v poušti

-

Cestou, co tě neopouští,

a přesto v koutě pokouší.

-

Laděn se ctí, sváděn ke lsti,

zrozen v touze i obrozen.

-

Tam, kde je sám či vejde zván,

pro to zkouší hrou své štěstí.

-

Houští v poušti, tou pře ctností,

ve dvouhře prostře přednosti.

-

Ranní kuropění

-

Prázdno...

...ta i krásno poutá,

zná ji jasno z kouta

a nota kohouta.

-

Denní ta se plní

sněním, zda sen splní

jen, ve znění samém.

-

Pění nyní

-

Zimní slota jíním

poutá,

sněhem, ledem, táním

hrou ta,

během dne sled k mání.

-

Více ze života

-

Co se jen tak nemihotá,

z proseb střetá, mění v pouta,

stroze to i zněním v notách.

-

Svíce života

-

Ta se v něm i mihotá,

hoří-li v bouři

hasne, kouří

a zas ne,

ze změn o vztah.

-

-

Sníh a smích

-

A to slunce září prudce

a ty mraky skryjí zraky

a ta mlha padá zvlhlá

a ten déšť se přidá též.

-

A pak zima mění klima,

déšť se sněhem i během dne.

Teplo v chladno, metlou snadno

a zas mráz, tak náraz snáz.

-

Matou strůjce, křehnou ruce,

sníh led o smích si řeknou hned.

A hle taje, jak i náhle,

bláto na to takto ztrátou.

-

Mezi básní a vtipem,

tezí kázní rad rýpne.

 -

Zasnít se a začít své

či zažít je i s rytmem.

-

K smíchu, k pláči, co radši,

tančit v tichu, skotačit.

-

V příchuť, nebo i pří vzbuď

blud, sám sebou vytřít stud.

-

Pachuť tlakem dbá na chuť,

také dát tak, buď jak rtuť.

-

Mezi básní nad vtipem,

vězí v bázni, rád rýpe.

-

V nouzi

-

Stále cosi z pout si prosí

a dále i o to, kdo jsi.

-

Co ti hrozí dnem i nocí,

vzpouzí se snem proti moci.

-

Prosba mnohá snová prostá,

v nouzi osy své plod hostí.

-

Důchod

-

Život běží

vhod i stěží.

Žít se řeší,

chod si střeží.

-

Znaven pak tak,

zná ten nátlak,

zraje v ztrátách

a v patách strach.

-

O tom v čase dotace,

odpoutat to od práce.

Notace zde v obrátce,

plátce zase oplácen.

-

-

V snách

-

Na chvíli se odpoutat,

v tah síly i plod z poupat.

-

Pílí v snách pnout a stoupat,

tak po stopách snah povstat.

-

Práh však poznat i poklad,

vztah si spoutat, jak milý.

-

Hostem

-

Slova do sta, více spousta,

staví své znova a postát.

-

Slov jen pár i pravit prosté,

lov den dar si strávit po sté.

-

Co je báseň

-

Lázeň, v níž jen sen ztrcen

a zdá se ve své kráse.

-

Ta skrýš, co v ní sníš s časem,

i když víš, že je zlacen.

-

Tak zřen slovní vjem pro ni,

znak skloní k věcem kázeň.

-

-

Zataženo

-

Deštivo

a chladno,

teskno 

až na dno

věští svou.

-

Tlesknout

však přesto,

zmást to

tak v gesto

a stesk pout

přetnout.

-

Básnění

-

Zdává se mi

o zázemí

na zemi.

V zaznění

kouzlení

z bláznění.

-

Zpráva zření,

co mění

hrou dění,

nahrává

k souznění.

-

V básnění

je jmění,

v něm tření

i mazlení.

-

Dříve a dnes

-

Podzimní kouře z komínů,

sem tam ty spoře zavoní

či proviní se pro špínu,

kdy jen střetají své v prohře.

-

Papíroví draci v mracích,

ne již letos ani vloni.

Vrací je leccos k omylům,

blíž pak poví i mobilu.

-

Ohýnky zháší spory stran

i ty pečené brambory.

Vzpomínky snáší vzdory hran,

řečené mýty v klam vzpoury.

-

Hlas srdce

-

Srdce mi                tak buší,

co, že to tuší a        duši mou ruší

hrou jednodušší?    Kdeco bolem zní i

tísní, vzdorem vyzní v problém mysli čísi

a tiše slyšet, co se ví, že vize mýtem krize.

Hlas kolize v půtce, co člověk jen doví se,

vůdce hlásá, poví své, tmou věk zkouší

rodí sen, jenž ten pro den podpisem.

A hned potom učí se, vzorem sice,

avšak trpce zase vzruší v plen.

Kde ten vjem takto sněn?

Ztrátou zřen prostě,

pro své ctěn

noste.

-

(Báseň je psaná na PC do osy stránky, jako kaligram ve tvaru srdce. Na mobilu je zarovnaná vlevo v porušeném tvaru.) 

-

Zrada

-

Pravda vítězí

v mezích svých tezí,

právo ji měří,

dravou i střeží.

-

Pravá ta není,

zní nová zpráva,

jměním rad zdravá,

pád s ní tak smlouvá.

-

Časem ztráta zas,

hlasem svatá v jas

zrada vítězí.

------------------------

Výš

přibližně

toho či onoho.

Jak mnoho s oblohou

si rozumu dát, hrou umu,

když

výstižně i

citu svítíš blíž,

snahou v skrytu tou,

s výstrahou touhou příliš.

-

Vždycky něco lidsky

-

A já pořád co to je,

co mi nedá pokoje.

Ono je to oboje,

zlo i dobro do boje.

-

Popřát všeho dobrého,

dát ze svého něčeho,

hledat souhrou postoje,

skloubit to i z moudrého.

-

Stáří

-

Děkovat v okamžik úlevy

a chovat vděk i za vznik něhy.

Lék to, jak občasník s úsměvy,

věk tou dát zaznít, v části stehy.

-

-

Spěch

-

Kam jen tak spěchá sám,

tam, kde sen těká v klam

a nesen v něm čeká.

-

Potrestán za ten spěch,

v portrét stran zmaten zběh,

jak poutem hran v těch snech.

-

Co to v něm přetéká

tou po svém, ta řeka?

-

Motto prosté:

-

Daleká...

-

Hraji si

-

Hraji si s rýmy, sem a tam,

vlevo, na střed, vpravo větám.

Radím se s nimi, sen šeptám,

i zprávou levnou je splétám.

-

Napřed ladím vzhled tak k hrám,

s ním zřen obsah, zrozen z hran.

Spatřen svým, jak dosah vrozen,

stroze v prostém, pro ten osten.

-

Podzim

-

Podzimní jíní nyní, s ozimy,

delší stíny leží, zimní činy ve lži.

-

Listí padá i barva zvadá,

zjistí zpráva a slunce slabší, s falší.

-

Svědek rehek na střeše své křeše ještě,

den se krátí, nápad moci vrátí noci.

-

Babí léto jen svádí boj o teplo,

chlad svým zradí rád, zdroj si pletou.

-

-

Pro jedno kvítí...

-

Jsi-li v depresi

z toho, co tě děsí,

sám vzpomeň si

tam kdesi, že jsi

byl touhou sil milý.

-

Kde slunce svítí,

kvete i kvítí.

-

Kde létem vadí,

prudce zde pálí

či zradí, má-li.

-

Tak proč ne?

-

A proč ano?

-

Navzájem v nebesích

i snem děsí každý.

-

Takto se hádali,

zkratkou ptali, jak navždy

si sebe zadali.

-

Psáno na točné.

-

Dík

-

Za každý okamžik úlevy,

jak vždy poutá vzlyk a um jeví.

-

Za maják ten, jenž zřen s úsměvy,

i zázrak změn, kde jen sen své ví.

-

Říkali si: "asi"

-

Příklad:

Zdali si cení i vad krásy

bez výhrad, v části: "čest zas vyhrát".

-

Vyznění:

Znali se jen snad, ne však v praxi,

z dáli sen "nad" v akci: "vést, lest, past".

-

-

Poezie

-

Kniha přání a stížností.

Co ta jistě dále hostí?

Radostí či zlostí žije,

tíha ale prosí stále,

city nosí a pocity,

do dálek, výšek

hledí, zří šedí,

co příště je i

s výpovědí.

Tiše spíše

se postí

a řadí

čí je.

-

Tíseň

-

Coti tak zdá se?

Protiklad v čase,

s kazem na kráse,

vzkazem žádá své,

hrotí znak draze.

Ptá se ve snaze

i po odvaze,

zadá fáze

zrádce.

-

Mysli si čím jsi,

vyčisti rysy

i obrysy

v krizi,

obrácen

písní v tísni.

-

Rozchod

-

Řeč čilá to v plen vratká,

řešila jen pozlátka.

Obrátka, co ze zlata,

přesila změn vratká.

-

Partneři se tak svěří,

své však střeží v zátěži.

Páteří práh naměří,

jak vztah běží v zádveří.

-

Akrobatická

-

Takto hra lidská,

řečnicko-taktická

faktografická,

nadto epická

pantomimická.

-

Zato ta etická,

řeší svou zblízka

lež, jež se blýská.

Vzato tak křehčí

anatomická.

-

Touhou tvoříme

-

Tou k potřebě hovoříme,

co pokoříme pro sebe.

-

Stále však se rozhlížíme,

málem tlak zřen rozlišíme,

mnoho z toho v prosbě své.

-

-

Dokola

-

zvolí

si plodnou

z pout i cokoli

s koulí prohnout

a prosít, soudnou

rolí, co boulí ohyb,

povolí pohyb pojit,

zaznít, mít či najít

cit, jak snít a být

v zázemí skryt,

žít na zemi

volný

-

Hlava

-

Jak se namáhá

hlasem v kráse,

praxe váhavá.

-

Práce práva,

akce, zpráva

masce nahrává.

-

Hlava tápavá,

tak zve kazem

lhavá fráze.

-

Dobou svou

-

To, co hrou odešlo, i to,

co jde zde složitou poštou,

odezvou žitou, se spoustou

odbytou, co nezve síto.

-

Dobovou podobou, skrytou

tmou i mnohou s ní hodnotou

zrodem, odnášenou proudem

z pout, ohlášenou s novou plout.

-

Liják

-

Tikot budíku, déšť na střeše

tu po vzniku, než nařeže své.

-

Ticho a pak záblesk, hrom sveden,

příchod, zlom, jak za trest z nebe.

-

A již lije i tlakem bije,

aniž ví, že pří je svým znakem.

-

Časem

-

Báseň, jak zdá se jasem,

tak hlasem jásej, já jsem.

-

Sražen však na zem, zrazen

v kázeň, ve snaze draze

mít se blaze, snít s kazem.

-