Moje architektura

Z roční točny

V obličeji obyčejný,

oči stočí, co s čím sloučí.

V ústech úspěch,

pro vzdech o snech.

V pádech nádech,

v činech v číslech.

V obyčeji obklíčený,

z roční točny i obkročný.

Ranní ptáče

Venku hustá mlha,

také pustá v hlavě.

K vzteku ústa zvrhlá,

znakem vrůstá hlavně.

A již tam i řídne,

vnitřní však ta stále.

Platíš sám si břímě,

jitřní pták nadále.

Nové věci

Zrodí sen

proti těm

s tváří v kleci.

Hrotí vjem

krok v jistém

jak zřít v lekci.

V roli změn

soudí jen

tak žít přeci.

Nové věci

snové čisté

pokrok po předcích.

Prachmizerní

Prach není mizerný,

vždyť jsme celí z něho.

V strach i smělí něhou,

při svém znění z herny.

Ctnosti a zlosti

Jen se něco stane ctností

a již je to minulostí.

Jen se něco stane v zlosti,

vrátíš se do přítomnosti.

Ctnosti se však stále nosí,

o zlosti dále neprosí.

O sen

Prohlédnout vlastní mlhou

pole hodnot

a rozjasnit hrou podle not.

Poslechnout změn i odmítnout je

pro hrot

a rozbásnit se po svém z pout.

Novou

A kam že to,

sám jen tou svou snovou

cestou,

veden touto přesto,

kde den touhou, z toho

v gesto.

Nápad

Základ tvoří nápad dle zásad,

kde "masa" moří sen v pád.

Nedbat rad, jež má jiný rád,

hledat lež a stinných změn krás.

Jak draze zřen, tak zvedat hlas,

zařazen jen, zde své dát v jas.

Drby

Kdo na tom všem v spor co vidí,

pro atom v něm prostor viní.

Se zkratkou to takto sdílí,

kde je látkou, tou zde sílí.

Drby, pří tak ale svrbí,

příkladem pak trpí hrdý.

Na vlnách

Na vlnách snaha, plná děje,

drahá ta se zdráhá a chvěje.

V bavlnách blaha sílí, pěje,

jak však svá sdílí, planá že je.

Vlna pak splavná, dále spěje,

píli dá vale či jí přeje.

Obličej

Obličej obyčejně o ničem,

sklíčen však v něčem i o věčném.

Svlečen tak, odlíčen znak k věcem,

modlí se, ne v pohodlí bez cen.

Stáří

Ve stáří psát o lásce,

ale proč ne, obrazce.

Obracet se k otázce,

tváří snad jen v odvaze.

Sen již v točně obrácen,

zájem spíš tu s obvazem.

Stáří výztuž, své ty vzmuž,

k záři v masce, s léty už.

O překot

Myšlenka jedna za druhou,

o překot, v pachuť i vzpruhou.

Když leká ze dna, práh si suď,

spíš čeká bědná, jsi a buď.

Prostě chod, převod pod až nad,

milenka z not, zvaž poklad rad.

Obnova

Obnova smlouvá rovná slova.

Přidá i střídá křivá znova.

Osnovat nová, zřít ta živá.

Tak jak tak skrovná, křivda snová.

Maják však vídá přitažlivá.

Echo

Volal vokál do skal v dál...

...co dal...co vzal...dostal...vzdal...

Dozní v tichu odraz vzniku,

souzní obraz, díků, vzlyků.

Vokál volal zas do skal...

...co hrál...v co zrál...čas odvál...

Dozní v tichu odraz vzniku,

pozdní odkaz, příchuť hříchů.

Ozval se i ohlas v jas...

...poznal propast...tou snáz krás...

Ten sen

Sní světlo, s ním z vin i stín,

z příčin se střetlo v čin.

Přilétlo, v při své spletlo,

prý zničí střet, pomstí.

Kam jen vidí tmou, zve tou,

klam sen řídí, hostí.

Ozve se i prosté v něm,

s poklesem mostem změn.

Leden

Mrazem, sněhem, s ledem,

zrazen spěchem, sveden

i v jeden den.

Sněží a hned taje,

stěží takhle zájem

svěží.

Sníh s děštěm a zas mráz,

z nich zde řešen náraz

v nás.

Až

Zasnění v tvář zkrásnění,

snář znění pro básnění.

Zná své zření, zase i všední,

ve dni bdění po ztracení.

Zimní ptáci

Kosi v zimě na jabloni,

zobou z jablek, jako vloni.

V nouzi však tu dravec zrádně,

stratég s hrozbou bídně na ně.

Poštolka to, prohání je,

tak věc pták svou prozradí jen.

Otlouká se, sílu ztrácí,

k cílům činů oblouk vrací.

V obrátkách

Milé i nemilé chvíle,

v soutěživé síle hasnou,

dříve tak svou jasnozřivé.

Když kulminují, obrací,

půl minulých tříšť v ostatcích,

tlak tu již blíž, jak oplácí.

Kavčí hry

V hejnech tu kavky vzlétají,

krouží a zase sedají,

stejné dávky množí, zdá se.

K rozhledu tak, k odpočinku,

v rozletu pták rozpon cviků.

Odlétají k hrátkám jinam,

to své tají, zkrátka význam.

Přání

V jakosti si hostit, co ctít,

takto prostí své i prostřít.

K žádosti těch okolností,

marností spěch, nadto prozřít.

S radostí zve odklon k ctnosti,

dát vše z rad, dbát sil předností.

Z pří jsi

Z těch vše se křísí

i s nimi mísí.

Vzdech zní obrysy,

s rysy čí viny,

tře své s odpisy.

Nádech zví vizi,

odmyslí činy

v pádech, kde ty jsi.

Vánoční

Studený vítr vane,

sem tam sněhovou vločku

smetá, vytrvá, vládne.

Tu denní ve spěch pouhou,

jež si létá též svou hrou.

Mrazivý den v otočku,

tak kazivý zřen touhou.

Tajenka

Co by sis přál dostat?

Já, jen tak ostat rád.

I s dopisy se hřát,

viz tajenka ze zrad.

Stafáž

Kam máš z úst namířeno,

v blamáž na usmířenou?

Pád s tebou,

nebo nápad

pod či snad nad

proud vnad?

Já jen v prostor stavím stráž,

nájem s prosbou, jak vím dráž.

Co když

Spíše již jen sen bdíš,

i když si vyhlížíš den blíž.

C když jsi v něm nejvýš

slyšen, ve svém ztišen, kde víš.

Hrát si

Psát ze sebe i z rad,

byť snad nerad ze ztrát.

Přát si z nebe nápad,

vždyť v klad i sveden pád.

Hrát svým v řádcích nálad

a dát je v jeden řád.

K notě

Jistota v nejistotě věčné,

zdáním nej v galaxii mléčné.

S ní nota zní, tak dráha v místě,

zvaním dál, jak svým drahá čistě.

Zase bílý list

Co z něj vyčíst a hníst,

v model básnivých míst.

Pro děj snad i živých

zas, ne však lživých krás.

Číst si chvíli v píli,

co zdá se být milým.

Kde sen znak sdílí ráz

i podél čísi hlas.

Výstřižek

Ze života křižovatek,

kde zří stratég

z pouta zkratek.

V kříži níže

střeží zmatek,

v tíži ví, že

vzhlíží svátek.

Okamžik

Letí spletí s náhlou zvěstí,

se ctí, ve lsti, vahou štěstí.

Často jen ten mžik a zánik,

zmást to zdání světlem přání.

Skrytě

Co vy máte nejraději, jmenovitě?

To, co dává naději, jenom skrytě.

V němé vizi jemné, žité ryzí,

jen ne zjevně, s cizí změnou v krizi.

Slovy mate, svádí k ději hbitě,

prostor vzdává, zradí, mění si tě.

Noční stínohra

Na zdi temné

s lampou zvenčí,

stíny větví

stromů jemné.

Němou řečí,

v kázni spleti,

klam tou jiný

změnou k tomu.

V síni hrotů

s větrem střetem,

zklidní hrou tu

sen se vzletem.

S pádem

Sražen na zem,

zrazen hlasem.

Rázem zdá se,

zmlazen v kázeň.

V bázeň zase,

ve snaze

i k odvaze

s odrazem.

Romantik

Rozevlátý, od hlavy až po paty,

zrozen hravý, v touze jatý, s obraty.

Viděn vlídně, slyšen ztišen, pokořen,

svým stínem viněn i z níže podpořen.

Rady rády zradí a ty nahradí

nové mládí snové, ztráty naladí.

Žitá

básnička

Každá obličej má

i ta obyčejná

si tak žádá síta.

Či ta, co o ničem

žitá, hrou svou s klíčem.

Každá obyčej zná,

jak se zdává při čem,

až ta touhou spíše.

starší články

vypnout mobilní verzi

Jiristratil | Moje architektura