Mám rád umění, sám také tvořím v architektuře a píši poezii.

hroznetajne: Picasso rozhodně natěrač nebyl. Ke svému stylu dospěl postupným vývojem, naopak byl velice řemeslně schopný. Řemeslně. Ale posunul umění jinam, nezůstal u malování dam v kloboucích na zakázku. Překonáním všeobecně "čistého" a "dokonalého" přinesl něco nového. A o to v umění přeci jde, ne? Nedržet se stejných pravidel, dovolit si opustit akademismus, nekonečně stejný, několikrát překonaný.
Za mě hraje velkou roli v moderním umění kontext, ať už se to někomu líbí, nebo ne, je prostě podstatný. Kdo nerozumí modernímu umění, nezná kontext, nemůže tak proniknout pod povrch. A tak bude do nekonečna tvrdit, že Picasso byl odporně nadržený rádoby umělec, co udělal zelenou plačící zrůdu a ještě si troufnul prohlásit, že je krásná. Vtip je v tom, že Picasso by zvládl namalovat další Monu Lisu, další Noční hlídku, byl geniální. Ale proč by to dělal?
Někdo se chce na umění dívat a nechat se okouzlit jeho dokonalostí a ochat nad jeho "zvládnutím", někdo chce mít hlavu plnou otázek, přemýšlet, proč má ta slečna hranaté prso a dva nosy, nechat se vyvést z rovnováhy, nechat se šokovat.
Dle mého se stále opakuje tatáž chyba. Srovnáváme nesrovnatelné.