Moje architektura - první rubrika

Z pří jsi

Z těch vše se křísí

i s nimi mísí.

Vzdech zní obrysy,

s rysy čí viny,

tře své s odpisy.

Nádech zví vizi,

odmyslí činy

v pádech, kde ty jsi.

Vánoční

Studený vítr vane,

sem tam sněhovou vločku

smetá, vytrvá, vládne.

Tu denní ve spěch pouhou,

jež si létá též svou hrou.

Mrazivý den v otočku,

tak kazivý zřen touhou.

Tajenka

Co by sis přál dostat?

Já, jen tak ostat rád.

I s dopisy se hřát,

viz tajenka ze zrad.

Stafáž

Kam máš z úst namířeno,

v blamáž na usmířenou?

Pád s tebou,

nebo nápad

pod či snad nad

proud vnad?

Já jen v prostor stavím stráž,

nájem s prosbou, jak vím dráž.

Co když

Spíše již jen sen bdíš,

i když si vyhlížíš den blíž.

C když jsi v něm nejvýš

slyšen, ve svém ztišen, kde víš.

Hrát si

Psát ze sebe i z rad,

byť snad nerad ze ztrát.

Přát si z nebe nápad,

vždyť v klad i sveden pád.

Hrát svým v řádcích nálad

a dát je v jeden řád.

K notě

Jistota v nejistotě věčné,

zdáním nej v galaxii mléčné.

S ní nota zní, tak dráha v místě,

zvaním dál, jak svým drahá čistě.

Zase bílý list

Co z něj vyčíst a hníst,

v model básnivých míst.

Pro děj snad i živých

zas, ne však lživých krás.

Číst si chvíli v píli,

co zdá se být milým.

Kde sen znak sdílí ráz

i podél čísi hlas.

Výstřižek

Ze života křižovatek,

kde zří stratég

z pouta zkratek.

V kříži níže

střeží zmatek,

v tíži ví, že

vzhlíží svátek.

Okamžik

Letí spletí s náhlou zvěstí,

se ctí, ve lsti, vahou štěstí.

Často jen ten mžik a zánik,

zmást to zdání světlem přání.

Skrytě

Co vy máte nejraději, jmenovitě?

To, co dává naději, jenom skrytě.

V němé vizi jemné, žité ryzí,

jen ne zjevně, s cizí změnou v krizi.

Slovy mate, svádí k ději hbitě,

prostor vzdává, zradí, mění si tě.

Noční stínohra

Na zdi temné

s lampou zvenčí,

stíny větví

stromů jemné.

Němou řečí,

v kázni spleti,

klam tou jiný

změnou k tomu.

V síni hrotů

s větrem střetem,

zklidní hrou tu

sen se vzletem.

S pádem

Sražen na zem,

zrazen hlasem.

Rázem zdá se,

zmlazen v kázeň.

V bázeň zase,

ve snaze

i k odvaze

s odrazem.

Romantik

Rozevlátý, od hlavy až po paty,

zrozen hravý, v touze jatý, s obraty.

Viděn vlídně, slyšen ztišen, pokořen,

svým stínem viněn i z níže podpořen.

Rady rády zradí a ty nahradí

nové mládí snové, ztráty naladí.

Žitá

básnička

Každá obličej má

i ta obyčejná

si tak žádá síta.

Či ta, co o ničem

žitá, hrou svou s klíčem.

Každá obyčej zná,

jak se zdává při čem,

až ta touhou spíše.

Houští v poušti

Cestou, co tě neopouští,

a přesto v koutě pokouší.

Laděn se ctí, sváděn ke lsti,

zrozen v touze i obrozen.

Tam, kde je sám či vejde zván,

pro to zkouší hrou své štěstí.

Houští v poušti, tou pře ctností,

ve dvouhře prostře přednosti.

Ranní kuropění

Prázdno...

...ta i krásno poutá,

zná ji jasno z kouta

a nota kohouta.

Denní ta se plní

sněním, zda sen splní

jen, ve znění samém.

Pění nyní

Zimní slota jíním

poutá,

sněhem, ledem, táním

hrou ta,

během dne sled k mání.

Více ze života

Co se jen tak nemihotá,

z proseb střetá, mění v pouta,

stroze to i zněním v notách.

Svíce života

Ta se v něm i mihotá,

hoří-li v bouři

hasne, kouří

a zas ne,

ze změn o vztah.

Sníh a smích

A to slunce září prudce

a ty mraky skryjí zraky

a ta mlha padá zvlhlá

a ten déšť se přidá též.

A pak zima mění klima,

déšť se sněhem i během dne.

Teplo v chladno, metlou snadno

a zas mráz, tak náraz snáz.

Matou strůjce, křehnou ruce,

sníh led o smích si řeknou hned.

A hle taje, jak i náhle,

bláto na to takto ztrátou.

Mezi básní a vtipem,

tezí kázní rad rýpne.

Zasnít se a začít své

či zažít je i s rytmem.

K smíchu, k pláči, co radši,

tančit v tichu, skotačit.

V příchuť, nebo i pří vzbuď

blud, sám sebou vytřít stud.

Pachuť tlakem dbá na chuť,

také dát tak, buď jak rtuť.

Mezi básní nad vtipem,

vězí v bázni, rád rýpe.

V nouzi

Stále cosi z pout si prosí

a dále i o to, kdo jsi.

Co ti hrozí dnem i nocí,

vzpouzí se snem proti moci.

Prosba mnohá snová prostá,

v nouzi osy své plod hostí.

Důchod

Život běží

vhod i stěží.

Žít se řeší,

chod si střeží.

Znaven pak tak,

zná ten nátlak,

zraje v ztrátách

a v patách strach.

O tom v čase dotace,

odpoutat to od práce.

Notace zde v obrátce,

plátce zase oplácen.

V snách

Na chvíli se odpoutat,

v tah síly i plod z poupat.

Pílí v snách pnout a stoupat,

tak po stopách snah povstat.

Práh však poznat i poklad,

vztah si spoutat, jak milý.

Hostem

Slova do sta, více spousta,

staví své znova a postát.

Slov jen pár i pravit prosté,

lov den dar si strávit po sté.

Co je báseň

Lázeň, v níž jen sen ztrcen

a zdá se ve své kráse.

Ta skrýš, co v ní sníš s časem,

i když víš, že je zlacen.

Tak zřen slovní vjem pro ni,

znak skloní k věcem kázeň.

Zataženo

Deštivo

a chladno,

teskno

až na dno

věští svou.

Tlesknout

však přesto,

zmást to

tak v gesto

a stesk pout

přetnout.

Básnění

Zdává se mi

o zázemí

na zemi.

V zaznění

kouzlení

z bláznění.

Zpráva zření,

co mění

hrou dění,

nahrává

k souznění.

V básnění

je jmění,

v něm tření

i mazlení.

Dříve a dnes

Podzimní kouře z komínů,

sem tam ty spoře zavoní

či proviní se pro špínu,

kdy jen střetají své v prohře.

Papíroví draci v mracích,

ne již letos ani vloni.

Vrací je leccos k omylům,

blíž pak poví i mobilu.

Ohýnky zháší spory stran

i ty pečené brambory.

Vzpomínky snáší vzdory hran,

řečené mýty v klam vzpoury.

Hlas srdce

Srdce mi tak buší,

co, že to tuší a duši mou ruší

hrou jednodušší? Kdeco bolem zní i

tísní, vzdorem vyzní v problém mysli čísi

a tiše slyšet, co se ví, že vize mýtem krize.

Hlas kolize v půtce, co člověk jen doví se,

vůdce hlásá, poví své, tmou věk zkouší

rodí sen, jenž ten pro den podpisem.

A hned potom učí se, vzorem sice,

avšak trpce zase vzruší v plen.

Kde ten vjem takto sněn?

Ztrátou zřen prostě,

pro své ctěn

noste.

(Báseň je psaná na PC do osy stránky, jako kaligram ve tvaru srdce. Na mobilu je zarovnaná vlevo v porušeném tvaru.)

Zrada

Pravda vítězí

v mezích svých tezí,

právo ji měří,

dravou i střeží.

Pravá ta není,

zní nová zpráva,

jměním rad zdravá,

pád s ní tak smlouvá.

Časem ztráta zas,

hlasem svatá v jas

zrada vítězí.

------------------------

Výš

přibližně

toho či onoho.

Jak mnoho s oblohou

si rozumu dát, hrou umu,

když

výstižně i

citu svítíš blíž,

snahou v skrytu tou,

s výstrahou touhou příliš.

Vždycky něco lidsky

A já pořád co to je,

co mi nedá pokoje.

Ono je to oboje,

zlo i dobro do boje.

Popřát všeho dobrého,

dát ze svého něčeho,

hledat souhrou postoje,

skloubit to i z moudrého.

Stáří

Děkovat v okamžik úlevy

a chovat vděk i za vznik něhy.

Lék to, jak občasník s úsměvy,

věk tou dát zaznít, v části stehy.

Spěch

Kam jen tak spěchá sám,

tam, kde sen těká v klam

a nesen v něm čeká.

Potrestán za ten spěch,

v portrét stran zmaten zběh,

jak poutem hran v těch snech.

Co to v něm přetéká

tou po svém, ta řeka?

Motto prosté:

Daleká...

Hraji si

Hraji si s rýmy, sem a tam,

vlevo, na střed, vpravo větám.

Radím se s nimi, sen šeptám,

i zprávou levnou je splétám.

Napřed ladím vzhled tak k hrám,

s ním zřen obsah, zrozen z hran.

Spatřen svým, jak dosah vrozen,

stroze v prostém, pro ten osten.

Podzim

Podzimní jíní nyní, s ozimy,

delší stíny leží, zimní činy ve lži.

Listí padá i barva zvadá,

zjistí zpráva a slunce slabší, s falší.

Svědek rehek na střeše své křeše ještě,

den se krátí, nápad moci vrátí noci.

Babí léto jen svádí boj o teplo,

chlad svým zradí rád, zdroj si pletou.

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Jiristratil | Moje architektura