Jiristratil | Moje architektura

-

Zrada

-

Pravda vítězí

v mezích svých tezí,

právo ji měří,

dravou i střeží.

-

Pravá ta není,

zní nová zpráva,

jměním rad zdravá,

pád s ní tak smlouvá.

-

Časem ztráta zas,

hlasem svatá v jas

zrada vítězí.

------------------------

Výš

přibližně

toho či onoho.

Jak mnoho s oblohou

si rozumu dát, hrou umu,

když

výstižně i

citu svítíš blíž,

snahou v skrytu tou,

s výstrahou touhou příliš.

-

Vždycky něco lidsky

-

A já pořád co to je,

co mi nedá pokoje.

Ono je to oboje,

zlo i dobro do boje.

-

Popřát všeho dobrého,

dát ze svého něčeho,

hledat souhrou postoje,

skloubit to i z moudrého.

-

Stáří

-

Děkovat v okamžik úlevy

a chovat vděk i za vznik něhy.

Lék to, jak občasník s úsměvy,

věk tou dát zaznít, v části stehy.

-

-

Pro jedno kvítí...

-

Jsi-li v depresi

z toho, co tě děsí,

sám vzpomeň si

tam kdesi, že jsi

byl touhou sil milý.

-

Kde slunce svítí,

kvete i kvítí.

-

Kde létem vadí,

prudce zde pálí

či zradí, má-li.

-

Tak proč ne?

-

A proč ano?

-

Navzájem v nebesích

i snem děsí každý.

-

Takto se hádali,

zkratkou ptali, jak navždy

si sebe zadali.

-

Psáno na točné.

-

Dík

-

Za každý okamžik úlevy,

jak vždy poutá vzlyk a um jeví.

-

Za maják ten, jenž zřen s úsměvy,

i zázrak změn, kde jen sen své ví.

-

Říkali si: "asi"

-

Příklad:

Zdali si cení i vad krásy

bez výhrad, v části: "čest zas vyhrát".

-

Vyznění:

Znali se jen snad, ne však v praxi,

z dáli sen "nad" v akci: "vést, lest, past".

-

-

Dokola

-

zvolí

si plodnou

z pout i cokoli

s koulí prohnout

a prosít, soudnou

rolí, co boulí ohyb,

povolí pohyb pojit,

zaznít, mít či najít

cit, jak snít a být

v zázemí skryt,

žít na zemi

volný

-

Hlava

-

Jak se namáhá

hlasem v kráse,

praxe váhavá.

-

Práce práva,

akce, zpráva

masce nahrává.

-

Hlava tápavá,

tak zve kazem

lhavá fráze.

-

Dobou svou

-

To, co hrou odešlo, i to,

co jde zde složitou poštou,

odezvou žitou, se spoustou

odbytou, co nezve síto.

-

Dobovou podobou, skrytou

tmou i mnohou s ní hodnotou

zrodem, odnášenou proudem

z pout, ohlášenou s novou plout.

-

Liják

-

Tikot budíku, déšť na střeše

tu po vzniku, než nařeže své.

-

Ticho a pak záblesk, hrom sveden,

příchod, zlom, jak za trest z nebe.

-

A již lije i tlakem bije,

aniž ví, že pří je svým znakem.

-

Časem

-

Báseň, jak zdá se jasem,

tak hlasem jásej, já jsem.

-

Sražen však na zem, zrazen

v kázeň, ve snaze draze

mít se blaze, snít s kazem.

-

-

Z osy

-

Kdo si jak hraje na hloubku,

nosí zrak, znaje drobků.

-

Zlouší tlak a je na schodku,

ožít tak z báje spodků.

-

Stoupá, padá, žádná rada,

stopa snadná, ta zrádná.

-

Kde to jsem

-

Dnem veden jen snem v prostém,

vězněn po svém větou změn.

-

V něm zřen vjem jeden posté,

pletou se i ty hostem.

-

Mýty jmen ve spoustě stěn

či bytí v kvítí k pomstě.

-

My lidé

-

Musíme stále jíst a pít.

A pročpak prosím vás, ptá se Al.

My zůstáváme lidmi dál,

ústa máme i s nimi klid.

-

Zkusíme ale v kráse snít

a pro stín jas si vymyslit.

Vstáváme živí, my lidé,

prostí, zřiví či mylní zde.

-

Lepším

-

V předsevzetí, kde své si světí

předem zněti, ne tím, čím předtím.

-

Při nejbližší příležitosti,

pří se stěží ztiší ve zlosti.

-

Dietní

-

Co tak si dát hlad.

No to je nápad,

notou touto hrát,

jak kručí v břiše

a mučí spíše

rád, letní salát.

-

Ke dni

-

Den za dnem zní ode zdí,

ten poslední je přední.

-

Byť jen všední pohled s ním,

viděn i v kladném zření.

-

Snadném spíš v tom, co ohled,

řádném, když to vadné zlým.

-

Odpolední odezní

a s ránem tón se změní.

-

-

V misi

-

Býti obyčejně bystrý

a ne až si tak nejistý.

-

Zříti ohníček, z něj jiskry,

nesnaž se říkat nesmysly.

-

Proč ne, vždyť jsme tu jen místy,

na točně v letu, byť misí.

-

Tou

-

Veď vjem světlo, veď ve tmě,

jen to, co se spletlo v něm

i zpětně, změň tmou v ose.

-

Změť jít vpřed, zde je ten střed,

kde svit předem ve zření

let, zněním v klid, pouto své.

-

O něm

-

Problém spočíval v tom

že žádný nebyl,

proto se musel domyslet,

aby bylo co odmyslet.

-

Pro den spočítal to,

kde vadným jevil

své pouto a uzel smyslem,

lže vnadným, což skrylo jisté.

-

Náraz

-

ráz

náplast

snová báseň

hrou slova v čase

rovná se fáze

obrazce

jak

i zdá se

sen o odvaze

napsat si obrázek

nápad otázek

zase tak

tlak

pří však

atak pro zrak

spěch zásad i běh

na sráz a pád

tou hlas

snáz.

-