Jiristratil | Moje architektura

-

Z osy

-

Kdo si jak hraje na hloubku,

nosí zrak, znaje drobků.

-

Zlouší tlak a je na schodku,

ožít tak z báje spodků.

-

Stoupá, padá, žádná rada,

stopa snadná, ta zrádná.

-

Kde to jsem

-

Dnem veden jen snem v prostém,

vězněn po svém větou změn.

-

V něm zřen vjem jeden posté,

pletou se i ty hostem.

-

Mýty jmen ve spoustě stěn

či bytí v kvítí k pomstě.

-

My lidé

-

Musíme stále jíst a pít.

A pročpak prosím vás, ptá se Al.

My zůstáváme lidmi dál,

ústa máme i s nimi klid.

-

Zkusíme ale v kráse snít

a pro stín jas si vymyslit.

Vstáváme živí, my lidé,

prostí, zřiví či mylní zde.

-

Lepším

-

V předsevzetí, kde své si světí

předem zněti, ne tím, čím předtím.

-

Při nejbližší příležitosti,

pří se stěží ztiší ve zlosti.

-

Dietní

-

Co tak si dát hlad.

No to je nápad,

notou touto hrát,

jak kručí v břiše

a mučí spíše

rád, letní salát.

-

Ke dni

-

Den za dnem zní ode zdí,

ten poslední je přední.

-

Byť jen všední pohled s ním,

viděn i v kladném zření.

-

Snadném spíš v tom, co ohled,

řádném, když to vadné zlým.

-

Odpolední odezní

a s ránem tón se změní.

-

-

V misi

-

Býti obyčejně bystrý

a ne až si tak nejistý.

-

Zříti ohníček, z něj jiskry,

nesnaž se říkat nesmysly.

-

Proč ne, vždyť jsme tu jen místy,

na točně v letu, byť misí.

-

Tou

-

Veď vjem světlo, veď ve tmě,

jen to, co se spletlo v něm

i zpětně, změň tmou v ose.

-

Změť jít vpřed, zde je ten střed,

kde svit předem ve zření

let, zněním v klid, pouto své.

-

O něm

-

Problém spočíval v tom

že žádný nebyl,

proto se musel domyslet,

aby bylo co odmyslet.

-

Pro den spočítal to,

kde vadným jevil

své pouto a uzel smyslem,

lže vnadným, což skrylo jisté.

-

Náraz

-

ráz

náplast

snová báseň

hrou slova v čase

rovná se fáze

obrazce

jak

i zdá se

sen o odvaze

napsat si obrázek

nápad otázek

zase tak

tlak

pří však

atak pro zrak

spěch zásad i běh

na sráz a pád

tou hlas

snáz.

-

-

Šplh

-

Šplhat se dá různě,

po laně a podobně,

oddaně i podvodně

lhát nuzně.

-

Pro to

-

Pakliže ví,

že je spíše blíže

k tíži

bez prestiže,

ztiší

běs, jestliže

tak i lže.

-

Potíže rmoutí,

protože v protihře

tou hrotí do kříže.

-

Ale

-

Dbale nedbale

znale neznale

zrale nezrale

kale nekale

ale namále.

-

A hle co náhle

tím pádem

ze dne na den

i málem:

-

Dbale

znale

zrale

kale

se zvedne

dále.

-

-

I nedbale

-

A tak dále stále,

cesta vede s málem.

-

V patách svědek dbale

trestá, jak se zdá lem.

-

A tak dále stále,

cesta vede s darem.

-

V patách svědek dbale

trestá, jak se zdarem.

-

A tak dále stále,

cesta vede svalem.

-

V patách svědek dbale

trestá, jak se zdá zlem.

-

Sen

-

Senzace!

Jaká?

O kráse.

Jaké?

Sen jasem

zdá se

v báseň

jásej.

A zase 

válka

také

hlasem

já jsem!

-

Mládí a stáří

-

Mladí a staří se spolu vadí,

vedou spor o to, co vzorem radí.

-

Prostor zvednou rádi, tváří k pólu

či vzdorem shlédnou, kam patří dolů.

-

Ti i ti jsou porotou k hrám v pouto,

bytí vidí hodnotou svou pro to.

- 

-

Korektně proč?

-

Konkrétně proto, že

tón o tom nejen lže

pěkně zřen, ale je i

dalek změn náhle.

-

Co se zrodí, jde pro

či proti, v touze hrou

sen hrotí, zrozen tmou

jen, zdrojem své pnouti.

-

O čem tón je?

-

O všem možném,

dobrém i zlém.

No ovšem,

o svém množném,

co problém smyslem.

Oděn z nouze snem,

do ozvěn písmen.

-

Špachtlí, štětcem

-

Špachtlí malbu i hrubější,

chtít tah pro hru, šalbu vnější,

však ctít vztah k dobru umnější.

-

Štětcem lazur, s citem k věcem,

ze snah nitrem, v čistém světce,

tak ve snách tlak snít, hlas i stvůr.

-