ŠTĚSTÍ, NEŠTĚSTÍ A ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ

I stalo se, že sedlo "štěstí" na vola a ten ze samé radosti začal dělat samé voloviny. To se "štěstěně" nelíbilo a sedlo na krávu. Ta ze samé radosti jen a jen bučela. To také není ono, řeklo si "štěstí" a sedlo na prase. Dostalo to nejlepší žrádlo jaké kdy mělo a přestalo z hladu bořit chlívek a jen si spokojeně pochrochtávalo. No, to už je lepší, řeklo si "štěstí", ale ne nejlepší a zkusilo to na oslu. Ten ze samé závratě jen a jen hýkal, že se to poslouchat nedalo. A na řadu přišla ještě ukejhaná husa a ukdákaná slepice. Tak to už je moc, pomyslelo si "štěstí" a sedlo na moudrého. A co se nestalo, vlastně nic. Nezačal jančit, vyskakovat radostí do nebe a vůbec jinak blbnout, ale "štěstěně" pokorně a s vděčností poděkoval a snažil se i se svým štěstím podělit s jinými. Moudrost mu zůstala a ještě jí přibylo. Konečně jsem si vybralo správně, pomyslelo si štěstí a drželo se moudrého dál.

Ta konkurence se ale přestala líbit "neštěstí" a vyzkoušelo si vše také, nejprve sedlo na vola. Ten se vůbec nezměnil a ze samého neštěstí dělal ještě větší voloviny jako předtím. Potom kráva, která zase jen a jen  bučela, prase chtělo rozbít chlívek a osel hýkal a hýkal. Také husa se mohla ukejhat a slepice ukdákat. No to je divné, řeklo si "neštěstí", ono je to vlastně jedno, jestli na ně sedá štěstí nebo neštěstí. Tak sedlo také na moudrého a co se nestalo, vlastně nic. Nezačal jančit, nepropadl v zoufalý nářek, nezačal blbnout, ale přijal svůj úděl s pokorou a neprosil ani "štěstí" o návrat. Přemýšlel ještě více o sobě a dopracoval se k ještě větší moudrosti.

No, přece jsem tě dostalo ty "štěstěno", řeklo si "neštěstí", tady jsem lepší jako ty. Jak se to vezme, odpovědělo mu "štěstí", ničeho příliš, ani mě a ani tebe. A vytvořilo moudrému štěstí v neštěstí. Ten poděkoval "štěstěně" za úlevu, ale pochopil i význam utrpení, které mu připravilo "neštěstí". Zatím co vůl, kráva, prase, osel, husa ani slepice nepochopili nic a jeli si dál tu svou, nehledě na dary či poučení, kterých se jim dostávalo.

-

Ale nakonec, ono je to vlastně jedno,

na koho sedne to či ono.

Zda nad hladinou nese se,

či jen šlape dno.

-

Ch.Tooropová, Přátelé u hostiny, 1932 (Umění nové doby, Larousse, Odeon Praha, 1974).   

-