Zataženo/Básnění/Dříve a dnes/Hlas srdce

-

Zataženo

-

Deštivo

a chladno,

teskno 

až na dno

věští svou.

-

Tlesknout

však přesto,

zmást to

tak v gesto

a stesk pout

přetnout.

-

Básnění

-

Zdává se mi

o zázemí

na zemi.

V zaznění

kouzlení

z bláznění.

-

Zpráva zření,

co mění

hrou dění,

nahrává

k souznění.

-

V básnění

je jmění,

v něm tření

i mazlení.

-

Dříve a dnes

-

Podzimní kouře z komínů,

sem tam ty spoře zavoní

či proviní se pro špínu,

kdy jen střetají své v prohře.

-

Papíroví draci v mracích,

ne již letos ani vloni.

Vrací je leccos k omylům,

blíž pak poví i mobilu.

-

Ohýnky zháší spory stran

i ty pečené brambory.

Vzpomínky snáší vzdory hran,

řečené mýty v klam vzpoury.

-

Hlas srdce

-

Srdce mi                tak buší,

co, že to tuší a        duši mou ruší

hrou jednodušší?    Kdeco bolem zní i

tísní, vzdorem vyzní v problém mysli čísi

a tiše slyšet, co se ví, že vize mýtem krize.

Hlas kolize v půtce, co člověk jen doví se,

vůdce hlásá, poví své, tmou věk zkouší

rodí sen, jenž ten pro den podpisem.

A hned potom učí se, vzorem sice,

avšak trpce zase vzruší v plen.

Kde ten vjem takto sněn?

Ztrátou zřen prostě,

pro své ctěn

noste.

-

(Báseň je psaná na PC do osy stránky, jako kaligram ve tvaru srdce. Na mobilu je zarovnaná vlevo v porušeném tvaru.)