O čem/No prostě/Já nic/To dá

-

O čem

-

O lásce nebo o počasí

či vzpomínat na staré časy?

-

K té otázce pak sčítat hlasy,

kde i s darem vítat a zdát si.

-

Ano ovšem, o všem tom tak dál,

jak jsi to v básni veršem nazval.

-

A nejen o tom, o kom, o čem,

ale také notou v prostém

snímat hrou tou, co vše je hostem.

-

Znakem setbou, v jakém jen to,

tlakem s tebou i sen tvou kletbou.

-

No prostě

-

Co je prosté ke ctnostem,

projev hostem

i mostem

k radostem.

-

To tvé posté k starostem,

hlasem zdá se

i testem

k bolestem.

-

S ohledem k okolnostem,

sveden předem

i k spoustě

no prostě...

-

Já nic

-

Kdo či co je víc,

já, anebo nic?

Já, vždyť jsem i vjem

a v něm, byť snem.

-

Ale co jen to nic,

není to právě to nejvíc

a to snění v hlavě

pouhou změnou

dvouhrou směnnou?

-

Kdo tou hrou víc,

já, anebo nic?

Já svou touhou

a to nejvíc mnohou

tvorbou novou.

-

To dá

-

Co dá rozum

sjedná pózu,

jedna shoda.

-

Co dá s city,

vjem nabitý

a v něm škoda.

-

Souhra vznítí

pouto k žití,

notou dvouhra.

-