Jiristratil | Hlasem/Podzim/Tam/Přesto/Malířovy

-

Hlasem

-

Ztichlým ptá se snění,

stižen zdá se zvyky.

Ví, že lpění není

jmění, zná své vzlyky.

-

Zpychlý časem v pění

spíše, zření mění

k zemi blíže.

-

Podzim

-

Se stesky pro léto hřejivé,

své si to pletou ve hře snivé.

-

Skončí již i s hromy a blesky,

zvěstí tou, s barvenými stromy.

-

Vzpomínky dá na dětské draky

s ohýnky, v dar cennými znaky

či stočí se ve lsti za hezké.

-

Tam

-

Kdesi na nebesích

u nebeských bran,

kde jsi sám

zván ke hvězdám

z pozemských hran.

-

Tam se sní i stesky,

s odlesky hezkých dní.

-

Také zvěst v nich a klam,

co tmou duši zkruší,

hmotou přehluší,

tlakem se pře v smích.

-

Přesto

-

Jít svou cestou necestou

i obejít, co v cestě.

Obměnit své, ne zcestnou,

kde lest chce svést tě.

---

Soustředit se k prostředí,

přejít sám za to tření,

v zaostření prozření

a tam i zlatou střední.

-

Malířovy

-

Měkce plynou věci štětce,

v barvách tónů lazurních.

Mělce stinnou směsí lehce

i v salvách hromů zaduní.

-

Přece vlídnou sekcí střelce,

ve skladbách k tomu vaz u nich.

Křehce pilnou lekcí tence,

snad tah v lomu snáz vůní.

-

Malířovy tahy štětcem,

rukopisem splývavým.

Každý snový váhy letce,

úkol smyslem svým pravým.

-