Mnoho věcí

Na jednu tvou hlavu v kleci

stavu, za nimi se vléci,

jež chce být i zvednutou.

Jen málo z nich tobě patří,

tvé době a vjemy spatří,

co dnem či snem se ti zdálo.

Mnoho věcí cizích je mi,

mizících, přibitý k zemi,

jimi skrytý touhou třecí.

Poezie

Žije, jako kdykoli žila,

tam, kde v žilách její proudí krev.

Probouzí den, čas ji neskolí,

kde síla se rodí i objev.

Vypráví děje, kouzlí, pěje,

také ideje své rozdává.

Smysl vážný, lehčí či hravý,

hřeje se a neprodává.

Pocit vztažný i cit v ní pravý,

neprosí, nebere, rád dává.

Poezie žije, miluje,

pluje si, nevěrné nenosí.

Jiristratil | Mnoho věcí / Poezie