Bílé linky po nebi

Jedna se píše tím směrem,

druhá míří zase jiným.

Každá tak z výše svým perem

a dál pak míří zázemím.

Jedna linka, dvě i čtyři,

tu vzdušný prostor křižují.

Vzdalují se či přiblíží,

rozpouští a rozšiřují.

V závěsu za svými zdroji,

na blankytně modrém nebi.

Letícími těmi stroji,

za cílem dálné potřeby.

Ty bílé linky v obloze,

souběžné, směry křížené.

Kreslí si v dané rozloze,

v obrazce někdy sblížené.

Dále psát

O čem ještě rád

a co si tak přát,

o tom i o všem.

Klíčem k tomu vjem,

jen snem oděn.

Snímat zem, jako sen

a nebe v něm.

Ve slunci, za deště,

blesky hromů vnímat.

Ve funkci stesky,

či radostí lesky,

o kom

i o ničem.

Jiristratil | Bílé linky po nebi / Dále psát