Jiristratil | V úlu pólů / Ranní dýchánek

-

V úlu pólů

-

Ještě píše

spíše příště

a pak kde co

lapák něco.

-

Méně více

nevelice

slov těch málo

v poutech zvalo.

-

A tak dále

padák stále

klesá k zemi

kde zázemí.

-

Kolem hřiště

kolejiště

vede zjevně

jede pevně.

-

Náhle stojí

a hle v hnoji

rostou lesy

spostou klestí.

-

Zase vzlétá

v trase vzkvétá

vzhůru dolů

v úlu pólů.

-

Ranní dýchánek

-

Vlahý průvan si se záclonou hraje,

vane oknem, vlní ji od okraje.

Čerstvě i posečenou trávou sycen,

ranní, zvenku tak vzdouvá plíce.

-

Slunce nízko jen nad obzorem plane,

letní tu ráno, v louce vzdorem chladné.

Pozdního léta, však parného stále,

směnných těch hodnot, v době této zralé.

-

Myšlenky a vzpomínky se poutají,

potají na sebe i hlasem ptají.

Větřík tím oknem dále chladně vane,

přináší vnadné, nebo náhle zvané.

-