Přání / On a ona / Kreonka

-

Přání

-

Každý den vítán,

v ranní naději.

Pozván i k ději,

jemuž sen vydán.

-

Co s čím se sejde,

tušit lze stěží.

Únavné, svěží,

právo že vzejde?

-

A dáván i slib,

číhá vždy hrozba,

zase pak prosba,

ten sen se mít líp.

-

On a ona

-

Kam se točí tvoje oči,

uhýbají a klopí se.

Kam i tvoje kroky vkročí,

na čem lpí všem, odvislé.

-

Hledají tak podobnosti,

doplňkem ke znění svému.

Cítěné i v podrobnosti,

směrem k cíli vysněnému.

-

Ten však jen pouhou iluzí,

a pomyslnou sestavou.

Spíše klamy, pak ti druzí,

též s odolností svéhlavou.

-----------------------------

-

Kreonka

-

Leží mi papír na stole,

a na něm tak stará tužka.

Kreonka, ještě z dob dětství,

ta má věrná, dobrá služka.

-

Jaká byla její role,

co vše psala i kreslila.

Těch záznamů a svědectví,

již starožitná přesila.

-

Nyní píši tuto báseň,

tužkou touto, s novou tuhou.

Pak ji přepíši v počítač,

tu mou lepší možnost druhou.

-

Snad až tady více zdá se,

jakoby tak vlastní poutač.

Kreonka se vrací zase,

do první role: proč a nač.

-

-