Tolika... / S láskou / Krásné světy / I žhavé

-

Tolika...

-

společných věcí,

však nadto přeci,

jak dalecí si...

-

Mnohý hlas z lidu,

i každý střet sám.

Zazní snad v klidu,

podoben hrám?

-

Tolika mála,

v každém tom znění.

Víc jen se zdála,

smyšlenka lpění.

-

S láskou

-

Plej zahrádku,

dokud plodí,

piš i zkratku,

jak se hodí.

-

Mysli na věc,

na svůj tanec,

a nech se svést,

hrou o čest.

-

Lesk a bída,

jen ten potlesk.

Co tak vydá,

pláč a stesk.

-

Krásné světy

-

Sen ojetý,

skrytý hříchy,

vjem jen lichý.

-

Co si dáme,

viny známe,

jež ten zhatí,

a to platí.

-

Přispíváme,

každý po svém,

a zpíváme,

kde je ta zem.

-

Plánujeme,

velké oči,

vzdory směnné,

co se stočí.

-

Přitom víme,

že jen sníme,

proti sobě,

i své době.

-

Jaké dění,

mamon jmění,

mít se lépe,

cíle slepé.

-

V krásném světě,

štěstí pěti,

i v odvetě,

více směti.

-

I žhavé

-

Slovo, jako jehla či nůž,

kusem dřeva nebo kámen.

Bodne, řízne, ztupí, láme,

proniká a drtí výztuž.

-

K obraně, k volbě útoku,

dohodě, změně, k podpoře.

S pýchou nebo i v pokoře,

čistá, kalná voda toku.

-

Slovo i nástrojem směnným,

výměnou projevů citů,

s náznakem také v skrytu,

přáním, výrazem tím sněným.

-

Co dál tu přidat ke slovu,

není dřevo, kámen, z kovu,

ani moře, řeka, pramen,

jak tak působí svým "ámen".

-