Náhrobek / Stále o ní

-

Náhrobek

-

Ptačí zob stačí,

kámen tlačí hrob,

za ním pak plůtek,

ztlumí smutek, znak.

-

A na něm květy,

i ty věty snem.

To slovo svaté,

zlaté tak smlouvou.

-

Krčí se v rohu,

prohru svou mlčí.

Skrývá tu koho,

touhou, co zbývá?

-

Stále o ní

-

Život mě vybavil husí kůží.

Snad jen tou naší lidskou, ne?

Ale, co ta v něm i zkusí,

pane,

pichlavé, podobná růži!

-

Růže květu, vůně, trnu,

jakým vším ta přirovnáním.

Pro květ s vůní se jí klaním,

bolestí vlastnosti shrnu.

-

Kůže jí i může vonět,

a mládím se podobat,

její zbraní pobodat,

patří jí za to ódu pět.

-