Bizarní / V přírodě

-

Bizarní

-

Nebyl jsi, jsi a opět nebudeš,

toť stav, zvaný život míti.

Okénko z ničeho, do čeho to,

jen průhled věčnosti k žití?

-

Zrozen jsa, kousek cesty z ní ujdeš,

pak ji opouštíš nehotov.

Cosi tu i zaznamenáš,

pro sebe tak krátce, oč se ty přeš.

-

Proseb těch mnohých odříkáš věty,

v boji o to,  co máš - nemáš.

Jakoby hra, s předáním štafety,

kdo je pro koho, pane náš?

-

V přírodě

-

Rozkvetlé kvítí luční,

potoční, také polní,

nevonné i co voní,

s lesy, jež věkem tu ční.

-

Babočky, otakárci,

i ti drobní motýlci,

k tomu básníci snílci,

krásy krajiny dárci.

-

Náhle převislá skála,

potůček z ní pramení,

čistoty jak znamení,

a pěnice se smála.

-

Opodál v křoví šramot,

to srnka z něj tu skáče,

ve větvích volá ptáče,

v pestrém tom ději samot.

-

Po nebi krouží káně,

v potoce pstruh se mihne,

kamení hbitě vyhne,

a člověk kráčí zvaně.

-