FONTÁNY

-

Výtrask vody chrlící,

a závoj třpytu kolem.

I úsměv s kapkou na líci,

jak dopadají horem dolem.

-

-

Pramen vody trysku,

a zpětně padající.

Oživující svou misku,

a v návratu se kající.

-

-

Němá kašna barokní,

dávno zde již vyschlá.

Jak v soucitu se sklání k ní,

sromů větev tisklá.

-

-

A co fontána srdce našeho,

ten výtrysk radosti a bolesti?

Dobrého i zlého všeho,

to věčné naše rozcestí?

-

To je také voda trysku,

jež se vrací i obrací.

Tak, jak hlubokou má misku,

a šlechtí se svou prací.

-