-
Těžko se píše,
pod tíhou klišé.
Vždyť, co jím není,
v tolika znění,
prozření?
-
Kde vybočení,
samo určení,
nemá-li původ,
a zrání i v plod.
-
Báseň je z duše,
formu si poutá,
také k poruše,
zase do kouta.
-
Prameny tekou,
někdy i řekou,
jíž se slévají,
proudem netají.
-
A vysychají,
sucho však tají...
Vrtají studny,
jen terén svůdný.
-
Těžko se píše,
pod tíhou klišé.
Jež si vždy motá,
sítě do kouta.
-
Po rozednění,
slunce, svěží chlad.
Jak odměnění,
krásou, po níž hlad.
-