Ty kytky / Básní prozradíš / Nepiš pro básníky

-

Ty kytky

-

Do konvičky trošku vody,

na pokropení svobody.

Zalít kytku, by se mohla,

rovnat, vykvést, neb je ohlá.

-

I vyschlá duše, stísněná,

vybledlá jen jako stěna.

Rozdává se ve své touze,

a v pokleknuté poloze.

-

Prosbou síly, by květ dala,

vždyť i o přízeň si stála.

Rozvinutím v plných barvách,

náhradou, za zvířený prach.

-

Básní prozradíš

-

Komu, že fandíš,

a čemu jsi blíž.

Koho ty zradíš,

i s kým se vadíš.

-

Oči si ostříš,

ale jen přes mříž.

A takto pak spíš,

i sobě jsi blíž.

-

Nepiš pro básníky

-

Vždyť každý chce být víc.

Nerad ti vyjde vstříc,

vlastní chce číst zvyky.

-

Piš si sám pro sebe,

ne to, co se plete.

Ty můj milý světe,

s prosbou i do nebe.

-

Sdělením svým vroucím,

pněm citlivé duše.

Prostě, jednoduše,

výš se takto pnoucím.

-

Nepiš pro básníky,

neradi verš slyší.

Zůstaň ve své skrýši,

spolu s otazníky.

-