K čemu básně? / Tak.. / Našeptávač

-

K čemu básně?

-

Ve znění polohlasně,

dotekem, co jen zdá se,

o pomíjivé kráse.

-

Ve snaze uchopit ji,

jak se do duše vpíjí.

A otevírá v květu,

i k citovému vznětu.

-

Alespoň na tu chvíli,

kdy slůvkem posílí.

K radosti tiché zřivé,

na okamžik zářivé.

-

Tak..

-

Nejsem tu jen pro sebe,

jako sen, padlý z nebe.

A také ne k potřebě,

pomazánka na chlebě.

-

Však přesto rád i vzlétám,

jako snivý popleta.

A k zemi pak se vracím,

na níž se snad ztrácím.

-

Našeptávač

-

Rozbij svoji báseň,

zkus ji napsat jinak.

Dej i jiný příznak,

v jejím znělém hlase.

-

A jak ji rozbít mám,

stloukal jsem ji dlouho.

Stavebnin tu mnoho,

znám každý její trám.

-

Však i na to přijdeš,

znáš-li váhy přítěž.

-

Ty, nech si svoji lež,

vždyť kam, že mě to zveš?

---------------------

Drobky na stole,

také rozlito.

-

Jako myšlenky

a jejich síto,

tam kdesi dole,

-

kde v pasti holé,

boj o led tenký.

-