Jako kámen / Se ctí ve lsti / a další

-

Jako kámen

-

Mnohé vyslovené ámen,

svou tíhou, ve znění známém.

Nadlehčit je, vtisknout duši,

souzněními, jež ji sluší.

-

Oblohou si letí ptáci,

jen tak, pro inspiraci.

Jak lehce ti se vznášejí,

i v hejnech spolu snášejí.

-

Také slovo lehkým zdá se,

zazní-li též ve své kráse.

Spojeními v libém zvuku,

bez všech tíhy přízvuků.

-

Tak povznést je a nadýchnout,

to ámen, ze sevření pout.

I posílat tam namnoze,

za těmi ptáky, k obloze.

-

Se ctí ve lsti

-

Jak uchovat si čest,

ve svodech zrad a lstí.

Kde i svíraná pěst,

se bouří, někdy mstí.

-

Život četných nástrah,

střetů, hrozeb, pastí.

A často z něj jde strach,

přináší-li strasti.

-

Zkoušky odolnosti,

jak v nich obstát zdárně.

Pevností svých ctností,

přitom však i tvárně.

-

Páteří nezlomnou,

v souboji s neřestí.

Taktikou též klamnou,

či zaťatou pěstí.

-

Se ctí dojít ke cti,

ve hře oboustranné.

Ta dává hodnosti,

na straně té správné.

-

Bez náhod

-

Kam to jen vkročil,

s přivřením očí!

A koho si vzal,

bděl, či spíše spal?

-

To bylo tenkrát,

něco, jako zkrat.

Řízením vyšším,

osudem příštím.

-

Vše plánováno,

dopředu dáno.

By tak stalo se,

v životní trase.

-

A každé dění,

nové stavění.

Pro zdárný vývoj,

kde i nutný boj.

-

Vír

-

Ten zvířený prach,

jenž pak usedá.

Avšak v ozvěnách,

stále se zvedá.

-

Skutků svéhlavých,

sporů vznícených.

Směrů neblahých,

či osvícených.

-

Kolem vznětů vír,

a stáčí se v dál.

Přináší i smír,

když hrozbu odvál.

-

Přístav

-

Každý má přístav milosti,

to malé svoje zázemí.

Pro bolesti a v lítosti,

i oddechne si: blaze mi.

-

Kde síla vzdorem pramení,

a nabytí rovnováhy.

To vlastní, tak křehké jmění,

jako vzácný poklad drahý.

-

Vždyť život vírem ve vlnách,

nemnoho tu břehů pevných.

Často nucen, překročit práh,

kde však není jistot zjevných.

-

Z toho přístavu milosti,

jenž je i jeho zázemím.

Zdrojem pocitu plnosti,

a neříká jen, zdá se mi.

-

Jedna báseň

-

Byla jedna báseň,

snad to jen nezdá se.

A chtěla se i zdát,

cele, sobě oddat.

-

Hrát si i být vážná,

Také něco sdělit,

a o to se podělit.

-

Být tu jako hříčka,

taková slovíčka.

Též jak jedna báseň,

o přírodní kráse.

-

O hrdinném kvítku,

v podzimním zbytku.

Či o tom ptáčkovi,

slovníček takový.

-

O barevném lístku,

pro zimní pojistku.

I o tom měsíci,

k úplňku svítícím.

-