Tvář

-

Tvář

-

Jak těžké je vejít k sobě,

a vyhledat se v seznamu.

V té své abecedě klamů,

smíchané až k nepodobě.

-

To vše, ale patří k tváři,

k souřadnicím jejích podob.

Od základů do těch ozdob,

kde výrazem se přetváří.

-

Jako i ten, větvený strom,

co společnou saje mízu.

K výhře, prohře či v remízu,

také pro konečný zlom.

-

Ta tvář, jež i pravdou klamem,

a klamem svou pravdou.

Někdy hrou, jako návnadou,

stále v tom zadání samém.

-