Světýlko

-

Verše

-

Ne pro slovo a větu,

nýbrž myšlenku.

V jejich úpletu,

jak zevnitř, tak zvenku.

-

A ta je svéhlavá,

pro stavbu i domněnku.

Ale vždy ta pravá,

ne, za směnku.

-

-- ? --

-

Jak za průsvitným sklem,

skrývá se, ostýchavá.

Dává i něco tušit,

v náznaku tak nejistém.

-

Nechce se zjednodušit,

je to látka prchavá.

Má své znaky, sen a den,

nikdy ne, jen ten jeden.

-

Označí si hranice,

v rámci nichž tu svobodna.

Kde roste a vyzrává,

také předat chce více.

-

Někdy i darem plodná,

jako hlásná zpráva.

Myšlenka pronikavá,

jindy, jen tak uniká.

-

Světýlko

-

Jež každým dnem se rozsvěcuje,

a probouzí touhu s nadějí.

I víru v duši posvěcuje,

tam, kam jeho paprsky smějí.

-

-