Piš svou báseň / Jak málo / Lámaný

-

Piš svou báseň

-

Tak, jak to jen sám cítíš,

ne, jak ji vidí jiní.

K sobě blíž a co si ctíš,

nedbej, z čeho tě viní.

-

Máš-li pocit zralosti,

práva svého projevu,

nadhledu ve zdatnosti,

vyhni se sirén zpěvu.

-

Vzorem ti tvůj vnitřní hlas,

kde je i pro něj místo.

To vše jiné, jen nesnáz,

neznámo a nečisto.

-

Nedbej rad, klamných svodů,

kde co zní, jen tak zdá se.

Zaručených návodů,

jak správně napsat báseň.

-

Jak málo

-

Všeho, co dříve se zdálo,

jako jen vytoužený sen.

Naplní-li se však přesto,

málem zas, jak povznést to?

-

Chvilička, jež odeznívá,

žádný cíl tu není stání.

O novém se opět snívá,

v naději na díkuvzdání.

-

Touhou více, v cíli málo,

co se zdálo a pak stalo.

Schůdky ty, jeden po druhém,

stoupané přímo či kruhem.

-

Vždy i něčím, co tak zrálo,

a svou víru odevzdalo.

Sporem, vzdorem, právem, smírem,

i zapáleným papírem.

-

Lámaný

-

Telik slov k výběru,

co pro ně napíšeš?

Jen pár vět,

jaký pohled?

-

Záleží na směru,

kde mění se v lež.

A verš, ten vnadný,

patří i do sběru.

-

Každý jistě ne,

když má svůj let.

Také květ,

i důvod pádný.

-

Právo jištěné,

dle všech odnoží.

Pevné podloží,

z něhož vyrůstá.

-

Krajina pustá,

tvoří své sémě.

Z darů země,

i chléb lámaný.

-