Nové básničky

-

Doteky

-

Tělem, prsty, dlaní,

vroucí odevzdání.

Polibky, objetím,

v citovém dojetí.

-

Slovem i ve hlase,

snad to jen nezdá se.

Vdechy a vůněmi,

opojnými vjemy.

-

Doteky zázemí,

pocitem blaze mi.

Sněného domova,

jak předehra nová.

-

Doteky milenců,

i těch popletenců.

To také k nim patří,

nechť více spatří.

-

Doteky s úrazy,

které i porazí.

Vážným ty omylem,

ve stavu zbylém.

-

Zasažen

-

Tak či onak ze všech stran,

v tom i onom podání.

Kulatostí, podle hran,

a svody klamných zdání.

-

Řazen ve směru proudu,

chycen do sítě spletí.

Kde valí si svou hroudu,

tak vstříc osudu letí.

-

Zasažen však s ohledy,

jež uvolňují místo.

I pro vlastní pohledy,

kde více bývá čisto.

-

To místo si najde sám,

také o ně bojuje.

Vzdorem k cizím podobám,

brání a obhajuje.

-

Kdo je?

-

Utajený ve svém znění,

projevem spíš klamné zdání.

V očích z duše pouhé chvění,

naléhavé, bez ustání.

-

Hledající, těkající,

a v tom nitru osamělý.

Na kohosi si hrající,

jen zřídka víc se osmělí.

-

A nahlédnout nechá v úkryt,

kde tluče i jeho srdce.

Kdo však se do něj může vrýt,

tomu rozbuší se prudce.

-

Kdo je kdo, jen pro někoho,

a i pro toho ne zcela.

Vždyť znění v člověku mnoho,

kde rána by krvácela.

-

Báseň by měla...

-

Plynout a také drhnout,

je-li veršem o něčem.

Život, v soutoku věčném,

se odpoutává do pout.

-

Jako ta řeka plyne,

volně, také v zákrutách.

A ke všemu má tu vztah,

ve své dravosti pilné.

-

Vody se valí, tříští,

tokem opět zklidňují.

Životy zalidňují,

pro generace příští.

-

A vše tu má svůj rytmus,

pravidelný, rozbitý.

Vždy takto každým žitý,

pro splavnost plus-mínus.

-