-
Sedím tak celý život na břehu řeky
a hledím do jejích vod.
-
A vidím v nich ryby, malé i velké,
plující všemi směry,
po proudu i proti němu,
ve svém živlu hbitě si počínající.
-
A já jen shlížím na toto divadlo,
v touze také v této řece plout,
ale jako přibitý zde nemoci se hnout.
-
NAPOMENUTĺ
-
I sesadím tě z tvého trůnu, ty jitřenko třpytivá,
z tvého úřadu tě sesadím.
Uslyšel jsem hlas...
a zachvěl se.
-
Pak sklonil...opět vzhlédl...a pomyslel si:
Ano, mé nepravosti nesčetné,
v šalbě a klamu,
připomínáš mi tak zas.
-
Neb nejsem hoden přízně tvé,
jak jen odkláněl se tuze.
I udělíš mi po zásluze,
odčinění z vůle své.
-
I opět uslyšel jsem ten hlas,
již v jiném znění tónu:
Avšak ty se nestrachuj,
neb dává se ti milosti.
A usmířeny viny jsou,
v tvé pokoře a lítosti.
-