Mráček / Touha

-

Mráček

-

Po modrém nebi bílý mráček,

pluje si, smuchlán jako z vaty.

Jen takový malý chomáček,

čistý i jako by byl svatý.

-

Avšak mizí a roplývá se,

ve studu i pod mým pohledem.

Ve své tak pomíjivé kráse,

na blankytné nebe s ohledem.

-

Poselství, znamení věčnosti,

darem, podporou a svobodou.

S odkazem na duši ve ctnosti,

obláčky další za sebou jdou.

-

Touha

-

Rozdat se slovem v básni,

jež duši, srdcem krásní.

Oblažit jím i jiné,

zarmoucené, nevinné.

-

Rozdat se zpěvem v písni,

duším, jež smutek tísní.

Aby jej překlenul smích,

či radost smazala hřích.

-

Rozdat se též humorem,

a mnohohlasým sborem.

Vším, co dobrý úmysl,

tak mající svůj smysl.

-

Rozdat se a proměnit,

také k rozumu přijít.

Paprskem světla se stát,

a na všem tom pak zůstat.

-