Nové básničky

-

Být svůj i tvůj

-

Nechtít víc, než sama sebe,

tak nebýt stále zklamáván.

Nehledat ke své potřebě,

ten, cizího dechu závan.

-

Však nebránit se naději,

byť zůstává sama sebou.

Dokud člověk v činném ději,

pod tou svou nebeskou klenbou.

-

Ach, ta láska

-

Lásku přivolat nelze,

život má své zákony.

I stanovené meze,

zrody, zrání a skony.

-

Ta usedá, jak motýl,

a sladký saje nektar.

Z květů něhy sbírá pyl,

i opouští plodů dar.

-

Někdy též vracívá se,

v jiné již své podobě.

Rozhlíží se po kráse,

v každé života době.

-

Která?

-

Uchopit ji, dát jí výraz,

tu myšlenku tak prchavou.

By mohla být i čtena snáz,

také sdělením tou pravou.

-

Je to tato, a nebo ta,

jež vyvstávají na mysl?

Kde výběrová porota,

svůj hodnotící úmysl.

-

Předhání se, jedna druhou,

jak v souboji o prvenství.

Avšak žádná tou mou vzpruhou,

v pomíjivém protivenství.

-

Jen myšlenka o myšlence,

tak zůstává mi v popředí.

Slovo zazní snad i tence,

a stále jiné ji ředí.

-

Co jsem to chtěl jenom říci,

v tom naléhavém sdělení.

Že plamen věčně hořící,

v srdci, k uhašení není.

-