Vroucí / Pnoucí / Kdo jsi

-

Vroucí

-

Oslněn sluncem,

žhnoucím, jak prudce.

Více však srdcem,

sepjaté ruce.

-

Pohledem v prázdno,

přesto tak plným.

I poznal své dno,

jako anonym.

-

Slunce již v mracích,

srdce dál žhnoucí.

Ten, života mnich,

probdělých nocí.

-

Pnoucí

-

Jak jen rozpíná se,

rozechvělé v duši.

V touze své po kráse,

co vše je hned zkruší.

-

Jak by rozdalo se,

ve vstřícnosti vděku.

Darem velkoryse,

ryze, bez převleků.

-

Avšak i skrývá se,

za branou zranění.

Ozvěnami v hlase,

tóny jeho znění.

-

Pne se a rozpíná,

v touze nekonečné.

Stavem svým i vzlíná,

to srdce horečné.

-

Kdo jsi

-

Nic víc, než nic,

dané pouto.

I mnohem víc,

nekonečno.

-

Před, za a po,

od, směrem do,

tak na věčno.

-