Kdo? / Střepy / Prskavky

-

Kdo?

-

Kdo si hraje,

a neprosí,

rozdává se,

vírou v hlase.

-

I neptá se,

po své spáse,

jen píše si,

skrytý kdesi.

-

Co myšleno,

ta napsáno,

cítěno,

i podáno.

-

Střepy

-

Hlava v tříšti myšlenek,

v duševní své slepotě.

Jak, v rozladěné notě,

střepů rozbitých sklenek.

-

Jež překotně doráží,

a v naléhavém tlaku.

Či jen v kusém náznaku,

tak v proměnlivé ráži.

-

Jedna skáče přes druhou,

ve směsici chaosu.

Hledající vlastní osu,

aby jí byla vzpruhou.

-

A pak se hlava zklidňuje,

v ústupu těch myšlenek.

Příboj ztiší do vlnek,

i nával vylidňuje.

-

Útlak přechází v atak,

porážkou té slepoty.

Naladěním do noty,

letem, jak svobodný pták.

-

Prskavky

-

Jak jen popsat slovy,

jež věčně chybějí.

I úpěnlivěji,

stav pocitu nový.

-

Vždyť každý okamžik,

jej promění v jiný,

a zbaví též viny,

rejstřík, pro krátký zvyk.

-

Světýlka prskavky,

letem všemi směry.

Hájí své poměry,

odměřují dávky.

-

Tak i ty pocity,

výhrami a v prohrách.

Dodají klid či strach,

ovlivňují city.

-