-
Co vše osudem,
to také darem.
Naším útvarem,
pýchou i studem.
-
Za co trestáni,
k tomu vedeni.
Děj každodenní,
tlak bezustání.
-
Akce, reakce,
podnět a výkon.
Života běh, skon,
stálý poradce.
-
Tvář v řádu vyšším,
a ne náhodou,
I nikde shodou,
svou vlastní skrýší.
-
Kdo takto řídí,
nad námi pánem.
Tvořivým ámen,
stopy roztřídí.
----------------
-
Co víme?
-
Nic,
jen to málo.
Víc,
něco se zdálo.
Mnoho,
ještě více toho.
I nejvíc,
nakonec nevíme nic.
-
(věnováno Sokratovi)
(kresba: Slovník antické kultury,
Nakladatelství Svoboda,
Praha 1974)