Živá voda / Hlas / A dál?

-

Živá voda

-

To je ta, co život dává,

plodem, tělem, pak i duší.

Kdy vodním tokem se stává,

s opěrnou, pevnou výztuží.

-

Od zurčivého pramene,

jen bublavého potůčku.

Ve hře skákavé, proměnné,

přidává si krok ke krůčku.

-

Rozrůstá se a mohutní,

posilou svými přítoky.

Také pomocníci nutní,

zde ochranou před útoky.

-

A potom v řeku vyústí,

ve splavnější, mírnější proud.

Živá voda neopustí,

nestanoví-li boží soud.

-

Hlas

-

Mluví do větru,

volá do dáli.

Slyšet z povzdálí,

tichounce větu.

-

Kdo, že to volá,

slyšet jen málo.

Snad se to zdálo,

shora, ne zdola.

-

Hlas i utichá,

jak vítr sílí.

Skučí a kvílí,

jeho pleticha.

-

Avšak neztrácí,

se tu ve větru.

Pro vzdoru větu,

stále se vrací.

-

Jakou to větu,

jeké, že slovo?

Opět nanovo,

s větrem do střetu?

-

Toť života vzdech,

darem i úděl.

Co bolí tě, sděl,

pro čerstvý nádech.

-

A dál?

-

Třeba tak:

-

Otevři zrak,

napni jak prak.

-

I uchem slyš,

víc se dovíš.

-

A hmat je chvat,

dál chce tě zvát.

-

Pak myšlenka,

hra přetenká.

-

Stavem duše,

jednoduše.

-

Slovo slabé,

jen ochablé.

-

Nebo silné,

neomylné.

-

Krátce, stručně,

a souzvučně.

-

Či též dlouze,

vždy stav z nouze.

-

Také víra,

všehomíra.

-