CO VŠECHNO

-

Co všechno spřádá svědomí,

ve směrech ladu i vzdoru.

Tu síť našeho vědomí,

pouto, duševních všech sporů.

-

V pocitech mála či mnoha,

hřejivých, také bodavých.

Jak proměnná bývá touha,

hodnot falešných i pravých.

-

Ta světla a stíny skutků,

co stopy zanechávají.

Všech těch radostí, zármutků,

jež na mysl vyvstávají.

-

Ve spleti té, tak čas letí,

a dává spádům jiný směr.

Smíření, někdy prokletí,

nebo jen povrchu nátěr.

-

-