Z mého veršo-vtipkáře

-

Již druhý den jde pouští,

a dochází mu jídlo, voda.

Kolem všude dokola,

daleko a široko,

jen písčitá poušť hlodá.

Tu před sebou spatří,

zavátou lebku lidskou.

-

Zastaví se a přemýšlí:

Být či nebýt,

není co jíst a pít.

Kam dále jít,

nebo tu bídně zajít?

I v naději na pomoc blízkou,

kráčí dál a již nemyslí.

-

Nad hlavou mu krouží,

hejno lačných supů.

Jak pouští tou se plouží,

i nadává si do hňupů.

-

Probudí se a žena na něj spustí:

Tak, to se budeš divit, nahrála jsem ti to!

Máš se tady špatně?

Však bude ti to líto!

Nesytíš se vydatně?

Ty máš v hlavě poušť,

vždyť tady všeho houšť,

zhurta do něj hustí.

___________________

Kdo se pře,

má moc pepře.

Kdo se mazlí,

má svůj azyl.

_______________

Co je lidštější, mysliti nebo mýliti se?

Obojí je stejně lidské,

neboť mysliti,

znamená se i mýliti.

_______________________________

Obědní

-

Myšlenky se hlavou točí,

dotírají, kam jen vkročí.

Rozmanité všeho druhu,

srážejí, dávají vzpruhu.

-

Jedna chce to, druhá ono,

soupeří tu i o mnoho.

Pak, v míchanici guláše,

hlava z nich se točí plaše.

-

Přece jen jedna vítězí,

na oběd bude hovězí.

Guláš s houbami s knedlíkem,

tak rozhodnuto jedlíkem.

-