BLANITÁ KŘÍDLA

-

Pod krovkami jako brouček,

blanitá si skrývá křídla.

K létání vždy malý krůček,

rád pozvedá jim stavidla.

-

Jak ty, se pak rozkmitají,

v rozletu je nevidět zas.

Vše, děje se tu potají,

slyšet jen ten bzučivý hlas.

-

Krovky rozumu i víry,

křídla citu a pocitu.

Ty, pro udržení míry,

a ta, pro létání z krytu.

-

Hlava a zeď

-

Soupeří v tvrdosti,

prorazí hlavou zeď?

Zláme si jen kosti,

ne tak tvrdá, pohleď!

-

Přesto to zkouší dál,

avšak jinou silou.

Vždyť, nikdy se nevzdal,

podepírán vírou.

-

Pevnější jako zeď,

i jízdou spanilou.

Ty, duše snů si leť,

za hradbu tu, zbylou.

-

Spanilý vzlet

-

Ze tmy, povzbuzen ke světlu,

svou mocí vznešené noci.

Ve snovém spanilém letu,

vášní a touhou planoucí.

-

Za svým snem letí, ke hvězdám,

plán takto směle pojatý.

Co nenachází hledá tam,

jako snad, nanebevzatý.

-

A potom i vrací se zpět,

na zem, zvěstovat tu radost.

Jak opojný byl jeho let,

také, že všeho toho dost.

-