-
Vždy mne zaráží,
jak málo,
i mnoho je člověk.
Omezen svou podstatou,
i rozvrstven schopnostmi.
-
Jen mikrobem pozemským,
s darem zničení živého.
Budovatel, bořitel, pouhé nic.
A vždy něco, čím i mnoho.
-
Jak zranitelným, mizivým,
přesto tak silným,
a generačně vzdorným.
-
Život naplní, odevzdá,
tak uvolní potomkům.
Ve vývojovém procesu,
jemu však neznámém.
Od....do, kam, a proč?
-
Je tajemstvím sám sobě,
službou pánu jinému.
Nikoli stavem něčeho,
bez vědomí, sebeurčení.
Služebníkem někoho,
neboť i on je někdo.
-
Pozorovaný vesmír,
částí vyššího řádu,
"organické" podstaty.
Člověk jí nedohlédne,
z podhledu až takového.
-
-