Z NITRA

-

V náruč otevřenou uzavřen,

snad rotací a tíží zemskou.

Tou dostředivou silou opřen,

i odstředivou arabeskou.

-

V stejnokroji, mnohý šat strojí,

tvary hledá a barvy míchá.

V umnou souhru pojí, obojí,

i modlitba tu zazní tichá.

-

Pouhému odlesku jen vzdálen,

do hloubi pátrá zemské tíže.

Jejím tajemstvím však zahalen,

žel klamu svému stále blíže.

-

Co prýští tak ze skrytu duše,

jak výbuch sopky z nitra země?

Ve složitostech, jednoduše,

zmar života, a jeho sémě.

-

-