Rána z milosti

-

Těšil se, v skrytu těšil,

a věřil, že se dočká.

Milosti, o níž jen snil,

místo ní však otočka.

-

Vysněné tak bytosti,

život smysl nehledá.

A co, že ten tu hostí?,

přírodu, jež jej svedla.

-

Sny, jakousi nadstavbou,

ve skutečnosti bytí.

Klamnou, falešnou hradbou,

kde nalézáme krytí.

-

Věříme, byť i víme,

jak věci naše stojí.

A bezustání sníme,

dokud nás neodpojí.

-

-