PNOUCÍ RŮŽE

-

Nevzhledná to byla zeď,

stará a plná prasklin.

I trnitou dostala spleť,

tak přídavkem pro svůj splín.

-

Avšak ta se rozrůstá,

a pokrývá zeď šatem.

Dříve jen stěna pustá,

nyní v květu bohatém.

-

Jaká záře růžová,

po celé té ploše zdi.

Jak omamná i snová,

radost pohledu hostí.

-

Na podkladu zeleném,

v hojnosti plných květů.

Listovím obaleném,

nadostává odvetu.

-

Na zimu šat odstrojí,

a nezdobný vrátí prim.

Již v prostinkém tom kroji,

do jara, s trnem ostrým.

-