-
I.
Letí po nebi mráček,
a závodí s ním ptáček.
I ukáže se sluníčko,
dnes však jen tak maličko.
-
Božský, to májový klid,
v němž obavou skrytý lid.
Žádný průvod, ohňostroj,
nový vidět stejnokroj.
-
Lesy, háje, lučiny,
halí se v šat účinný.
V zelený, i květů oděv,
zpestřený o ptačí zjev.
-
Hrdlička, kos, pěnice,
prozpěvují velice.
Méně vidět člověka,
jenž čehosi se leká.
-
Letí po nebi mráčky,
i ptáci do zatáčky.
A již svítí sluníčko,
na to naše políčko.
-
Máj tak v plném rozpuku,
životu, dává ruku.
V tichosti a naději,
píseň svou lidé pějí.
-
II.
Chlad jeho první půle,
"zmrzlými", ruce ztuhlé.
V druhé, již slunce hřeje,
jak, i srdce pookřeje.
-
Rozdává své pozdravy,
a podepírá zdraví.
Paprsky, tak v naději,
s vetřelcem boj svádějí.
-
A opět, ochlazení,
i varovná znamení.
Jak to chodíš poutníče,
práská se ještě bičem!
-
Brzy budeš svoboden,
a pověsti své hoden.
Máj, ten měsíc života,
veselá, zpěvná nota.
-
Jacob Ruysdael, Lesnatá krajina, kolem 1660.
-
(o koronavirové pandemii; I.část vložená 16.5., II.část 20.5.2020)