Jedním z hlavních ukazatelů a inspiračních zdrojů pro obnovu východního křídla Staroměstské radnice v Praze a pro dostavbu celé této proluky byla architektura jejího jižního křídla, aby vznikl jednotný urbanisticko-architektonický celek.
Zde přináším ještě jedno porovnání obou těchto stran zástavby v zalomeném směru od gotické radniční věže. Jedná se o ortogonální (kolmé) pohledy na průčelí, bez prostorového perspektivního zkreslení. U návrhu přitom nejde o pouhé kopírování, ale o tvůrčí počin, rozvíjející tyto inspirace novými ideami.
Staroměstská radnice vznikla dlouhodobým stavebním vývojem, není tedy dílem jednoho architekta. Jedná se o srostlici několika postupně přikupovaných domů, v promíšení historických slohů, které se vepsaly do její podoby. Vidíme tu v přestavbách od románského slohu vrcholnou i pozdní gotiku, renesanci, baroko i neoslohy 19.století.
Naproti tomu návrh nové zástavby je kompozičně a stylově jednotným dílem jednoho autora. Cílem však bylo to, aby se obě křídla ideovým obsahem i formou kontinuálně doplňovala. Členění štítovými domy je zde nutné také vzhledem k urbanistické situaci se sousedním kostelem sv.Mikuláše. Jakákoli rozměrná, průběžně vedená budova, vždy koliduje s jeho průčelím, natočeným k radnici.
Jižní křídlo Staroměstské radnice (archINFORM, Edition Lidiante GmbH).
Navržrná dostavba k severní straně radniční věže (západní strana Staroměstského náměstí).
