-
Ať zvedneme cokoli,
a upustíme-li,
země k sobě si přitáhne.
Jen ten dým nebo peříčko,
větřík v okolí odvane.
-
Také sám, k zemi pad,
cestou tak, již mnohokrát.
Vážíš, přírodní hříčko,
každému i srdíčko.
-
Myšlenka jako kámen,
však probouzí se ránem.
V roli, svěšených ramen,
a po modlení ámen.
-
Pozvedá se a křísí,
proměnou v to peříčko.
Z chmurných svých všech vizí,
i zúrodněné políčko.
-
V mysli jas, svěžest a kvas,
pocit lehkosti i krás.
-
Díky ti, přírodní hříčko.
-
-