O VĚCECH PROSTÝCH

-

O čem básničku psát?,

třeba o lučním kvítku něžném.

O všem tom, co člověk má rád,

nebo o kamínku běžném.

-

Louka, posetá snad všemi barvami,

těch rozličných květů vděčných slunci.

Kolik ta snivých podnětů jen dává mi,

a těch her, jež rozehráli jejich tvůrci.

-

Jdu dále svou cestou prašnou a hle,

jak zajímavý také motýlek.

Poutníku ty, více kolem sebe hleď

a nemiluj tak svůj mobilek.

-

A co těch broučků i barevných kamínků,

stále je, se na co dívat.

Ale i ta kopřiva stojí za zmínku,

popálí a přestanete nad mobilem zívat.

-

A ptáci vám k tomu zpívají,

ovšem ne těm se sluchátky v uších.

I jiná tu překvapení číhají,

zaměstnávající zrak i čich.

-

Polní a lesní zvířata,

srnka, zajíc, také plazící se užovka.

Jindy zaběhnutý pes vám v patách,

nebo páchnoucí houba hadovka.

-

Ale i těch libých vůní,

třeba ta omamná lesní.

Skřehotání žab se ozve z tůní,

jahůdky, maliny a borůvky se sní.

-

Příroda bývá bohatá,

pro zrak, sluch, čich i chuť.

Pestřejší jsou její data,

však sám si to posuď.

-