Každý člověk nějak rozpoznává během svého duševního vývoje, kam patří a kam v životě míří. Cítí rozměr svého cíle. Podle toho se potom ve společnosti aktivně i pasívně zařazuje a orientuje ve svých zájmech a práci. A každý zde má svůj určitý nezastupitelný úkol, svoje životní poslání a naplnění.
-
Kam kráčíš člověče?,
na šálek dobré kávy.
Také svěřit se do péče,
toho, jenž zpěvné učí oktávy.
-
Ano, třeba učiti se mnohému
a kultivovat samorost.
Hraj si pak na bohému
a pěstuj i svůj bujný porost.
-
Kam, že to kráčíš člověče?,
na sklenici piva dobrého.
I svěřit se do starostlivé péče,
šenkýře toho kterého.
-
Neztráceje v sebe víru,
tak dosahuje na svou míru.
Po cestě i leckde díru,
jak točí se v tom věčném víru.
-
Všeho třeba užívati
a konati co patří nám.
Ten, kdo pak cíle naše hatí,
bývá nechvalně dobře znám.
-
Dosáhnout na nemožné,
třeba postavit dům na strmou skálu.
Pro chudé i zámožné,
věcí síly prozřít z kalu.
-
Petr Brueghel, Nesení kříže (detail), 1564.
-