KOMUNIKACE SE SMÍREM

Nepíši s vesmírem, neboť je to komunikace s něčím nebo s někým řádově stojícím nad naším bytím, co nám dává a řídí naše životy.

Člověk má svobodnou vůli se rozhodovat a konat, je ale veden vyšší rukou a hlavou, která mu dává pokyny, jak se má rozhodovat. Stojíme neustále před nějakým problémem a dostáváme pro něj myšlenková vnuknutí, jak jej řešit. Někdy jsme bezradní, ale vše se odehrává v rámci nějakého smyslu na naší životní cestě.

Komunikuji s tímto transcendentnem prostřednictvím svých otázek, na které dostávám i odpovědi. Jsou to otázky bytostní a takové jsou i odpovědi. Je-li mi úzko, čítávám v jisté moudré knize, abych se nebál, abych nepolevoval ve svém úsilí a pod. Také bývám napomenut třeba pro domýšlivost, nebo abych konal s větší rozvahou a opatrností. Vždy přichází nějaké vnuknutí toho, co mám vykonat. Byl jsem i ve složitých a zatěžkávajících životních zkouškách, ale vždy z nich byl vyveden a poučen, proč se takto mělo dít. Skutečně nás něco vede a provází životem od počátku až do konce. Přitom nám nebere pocit svobodné vůle, nesvazuje nás příkazy jako jiný člověk. A my podle toho konáme co máme vykonat. K tomu jsou nám nastavované objektivní podmínky, abychom splnili to, k čemu jsme vedeni. Každý tu máme jiný úkol a dohromady nám to dává jakýsi společný existenční celek.

To transcendentno, které někdo nazývá bohem, tady evidentně existuje a dává všemu smysl. Nebude to jen vlastnost neživé hmoty, ze které se vyvinul život na Zemi, případně i na jiné planetě. Lidské vědomí je natolik složité a člověkem samým vědecky neproniknutelné, že i předpoklad vyššího vědomí se jeví jako reálná skutečnost. To se nám nezjeví, neboť bychom ho nemohli vidět ani pochopit, dává nám ale o sobě vědět radami a směrováním. Jsme i postihováni a nevíme proč, přemýšlíme a posunujeme se tak v životě. Jsou jevy, které zkoumá a popisuje věda, ale jsou také jevy vědou neuchopitelné, proto neprozkoumatelné.

Komunikuji s vesmírem, ale s vesmírem nadřazeným vesmíru, pozorovanému vědou. A komunikujeme s ním všichni, aniž si to uvědomujeme. Je to víra, ale víra podložená myšlenkovými vazbami. Někteří lidé hned volají po důkazech, ale jak můžeme dokázat něco, co je vědou neuchopitelné? Lidská domýšlivost je sice nebetyčná, ale nakonec jsme na tom všichni stejně, máme jen svoje životní potřeby a tím to končí.