RENESANCE, NEORENESANCE A MODERNÍ RENESANCE

Neskrývám ve své práci, že česká renesanční architektonická tvorba je mi ze všech našich historických slohů nejbližší. Inspiruje mě racionálně-emotivní ušlechtilostí a střízlivostí formy i bohatým drobným detailem. Existují také některé úkoly, kde její uplatnění v moderním pojetí vyznívá nejlépe a nejvhodněji. Takovým příkladem je např. hledaná dostavba Staroměstského náměstí v Praze. Bez návaznosti na zdejší historické slohy se proluka jeho západní strany nedá dostavět, což je zkušenost 120 let hledání vhodného řešení. Současní modernisté toto většinou nechápou, proto svým svobodomyslným pojímáním architektury zde nemohou dosáhnout uspokojivého výsledku. 

Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha, Paolo della Stella, 1535-57, dokončil Bonifác Wohlmut, 1557-63

(Poklady minulosti, K.Neubert, J.Royt, B.Tykva, Odeon Praha 1990).

Zámek v Litomyšli, Giovanni B. Avostalis de Sala, Oldřich Avostalis de Sala, 1568-81 (tentýž zdroj).

Plzeň, radnice na náměstí Republiky, Giovanni de Statio, 1554-59 (tentýž zdroj).

Sušice, náměstí Svobody, Voprchovský a Rozacínovský dům v renesančních přestavbách (tentýž zdroj).

 Josef Zítek, 1868-81.

Josef Schulz, 1881-83 /pozměněný tvar střechy/

(Praha, průvodce-informace-fakta, C.Rybár, Olympia Praha, 1975).

Neorenesanční radnice v návrhu A.Wiehla (3. soutěž na přestavbu Staroměstské radnice z r. 1909)

- budova východního křídla je předimenzovaná a kolizní zejména vůči kostelu sv. Mikuláše.

Návrh neorenesančně-moderní dostavby SN.

-